Výlety pro pěší přírodou Českého Meránu - zelená trasa (10 km)

Ze sedleckého náměstí vyjdeme po žluté značce k jihu. Projdeme osadami (12) Uhřice a (10) Jetřichovice. Můžeme též zajít ke (11) kapli P. Marie Sedmibolestné - blíže jsme popsali v červené vycházce.

Z Jetřichovic pokračujeme po silnici dál k jihu. V místě, kde začíná les a prudké stoupání, odbočují ze silnice dvě silničky vlevo do lesa. Dáme se po té pravé a po chvilce se před námi otevře údolí Sedleckého potoka. (13) Záhoří je malá osada, kterou vidíme přes Sedlecký potok. První písemná zmínka o Záhoří se nachází v Popravčí knize pánů z Rožmberka z roku 1389. Praví se zde: „Diviš Děrana vyznal na Svatomíra z Záhořice, že jsú vzeli šestero dobytka krádežem."
Necháme však středověké krádeže dobytka a pokračujeme po lesní asfaltové cestě až na její konec. Tam se dáme vlevo po louce do kopce a po malé chvilce chůze  po okraji louky a lesa dojdeme k lesní studánce, prý s léčivou vodou, a vedle stojící dřevěné kapličce nesoucí jméno (14) „Dobrá voda". Toto poutní místo je na samém kraji lesa, takže byste je neměli minout.
Od Dobré vody stoupáme dále po cestičce podél kraje lesa, až narazíme na cestu, která z lesa vychází ven. Dostaneme se tak na holý hřeben ve výšce přes 600 m n. m. Pokračujeme po hřebeni severním směrem, to je vlevo. Po chvilce spatříme na podezdívce z nasucho kladeného kamene tesařskou stavbu, která připomíná (15) antický chrámek. Jedná se o pozůstatek prázdninové praxe studentů, která do tohoto čarovného, tajemného místa rozhodně patří. Po naší levé ruce se pod námi rozprostírá široký hluboký les, který je upomínkou na dávné divoké Kelty. Les nese nejen keltské jméno "Karhany", ale nachází se v něm i několik menhirů.
Pokračujeme po hřebeni, až narazíme na vyzděný úvoz vedoucí z Monína do Záhoří. Zahneme vpravo a sejdeme dolů do osady Monín, kolem rybníka Babinec do (16) Nasilova (Násilova). Jméno osady vzniklo z nějakého násilí, první písemná zmínka je datována rokem 1545.
Necelý kilometr vpravo se na prčickém potoce nachází rybník, jehož jméno také nese připomínku jistého násilí - (17) Kátek = malý kat.
V Nasilově (Násilově) se pustíme vlevo a přijdeme na silnici, která spojuje osady Vrchotice a Jetřichovice. Dáme se opět vlevo a asi po kilometru chůze odbočíme na křižovatce vpravo, směr Šanovice. Na pravé straně u silnice spatříte (18) morový křížek, stojí na místě, kde bylo údajně morové pole, tzn. že zde byly pohřbívány oběti poslední morové epidemie (viz nápis na kříži). Ke křížku bývalo z Jetřichovic vždy 29. června vedeno procesí s družičkami a hudbou. Večer končila vzpomínka na morovou ránu v hospodě taneční zábavou. I takový je život, jedni umírali, druzí se veselí.
Asi po kilometru přijdeme do osady (19) Šanovice. Ve středověku tu býval Šichošský svobodnický dvůr. Na konci Šanovic stojí mezi dvěma akáty (20) kříž a je u něj i lavička. Toto místo bylo vždy velmi oblíbené pro svůj nádherný výhled na města Sedlec a Prčici a na údolí Českého Meránu. Proto jsme jej využili i my a umístili sem jednu z panoramatických map kraje.

Mezi lavičkou a věží sedleckého kostela se nachází kóta 428, je to sedlecký (21) Šibenný vrch. Dobře si ho prohlédněte, za chvíli půjdeme kolem. Sedlec mívala do velké soudní reformy roku 1765 hrdelní právo a na tomto vršku se toto právo vykonávalo, neb zde stávala šibenice.

Zbytek cesty do Sedlce lemují pomníčky obětí revoluce ze 7. května roku 1945. Kolem vodní nádrže, které se hrdě říká koupaliště, a cestou mezi vilkami a zahrádkami, jste již co by dupl na sedleckém náměstí.

Věříme, že se vám vycházka líbila a příště se s námi opět vydáte do krásných míst našeho kraje.

Doporučená mapa

Edice Klubu českých turistů č. 41 - Česká Sibiř a Táborsko sever (1 : 50 000).
K dostání na IC Sedlec-Prčice.