Druhá světová válka byla nejkrvavějším konfliktem v dosavadních dějinách lidstva. Válečná vřava se nevyhla ani sedlecké kotlině a dvou městečkům v ní ležících, Sedlci a Prčici.
Ke konci roku 1944 bylo již zřejmé, že Němci válku nevyhrají - německá vojska prohrávala na všech frontách. Osud Německa byl zpečetěn.
5. května 1945 došlo v Praze k povstání českého lidu. V Sedlci a v Prčici zavládla radostná nálada. Občané oslavovali konec války strháváním německých nápisů a vápnem zamazávali německé firmy. Přes trvající nebezpečí z pronásledování gestapem sílil odpor našich občanů proti nacistům. Později vznikaly odbojové partyzánské skupiny. Členové těchto skupin měli četné úkryty - bunkry - po celém území Českého Meránu (u Loudilky, Kvašťova, Dobrošovic, Malkovic, v lese u Zvěřince a u Zadních Bud). Radostná nálada z konce války byla vystřídána bojovou náladou a touhou občanů po spravedlivé odplatě Němcům, kteří prchali před ruskými vojsky. Chtěli se dostat k americké armádě, nehodlali se však vzdát bez boje. V Sedlci vznikla odbojová skupina, která měla za úkol odzbrojování německých jednotek v obvodě sedleckého okresu. Všechny cesty a východy ze Sedlce obsadili ozbrojenými hlídkami pod vedením záložních důstojníků. Současně navázali spolupráci s Prčicí. Všechna opatření v našem kraji měla zabránit postupu německých vojsk směrem na Prahu.
Neděle 6. května 1945
V tu chladnou, deštivou neděli postavili občané na silnici u Loudilky zátarasy, které měly zabránit postupu tanků. V Heřmaničkách se po zásahu patnácti ozbrojených civilistů vzdala posádka třiceti SS-manů a jednoho hejtmana. Tím získali naši občané značné množství zbraní. Krátce po třinácté hodině přijelo do Heřmaniček několik skupin motocyklistů, asi osmdesát německých vojáků, kteří kulometem obsadili přejezd na trati a zahájili palbu do lesa, kde se skrývalo civilní obyvatelstvo. Potom tato jednotka pokračovala směrem na Prčici. Na Loudilce byla zastavena palbou českých vlastenců. Boj trval až do dvacáté hodiny, kdy se Němci stáhli zpět do Heřmaniček. Měli jednoho mrtvého a tři zraněné. Po půlnoci hlásila hlídka z Prčice pohyb deseti obrněných vozidel s několika osobními auty a ozbrojenými vojáky postupujícími směrem na Prčici.
Pondělí 7. května 1945
Německá posádka soustředěná v Heřmaničkách si vyžádala posilu ze štábu v Neveklově, s jejíž pomocí se chtěla dostat do Kamýka k americké armádě. Časně ráno provedli Němci v Heřmaničkách domovní prohlídky, hledané zbraně však nenašli. Zajali osmdesát mužů, které použili jako rukojmí. Civilního obyvatelstva se uchylovalo do lesů. Začal chaos a nejistota. Německé rojnice zatím pokračovaly v pronikání na Sedlec. Zatím ae je ale dařilol odrážet. Na kostelní věži v Sedlci byla umístěna pozorovatelna spojená telefonicky s velitelstvím. Pošta pracuje jen pro potřeby odboje. Nervozita se vzmáhá. Služby na velitelství i na poště horečně získávají zprávy. Očekává se kapitulace Německa a konec války v celé Evropě každým okamžikem. V té době je vydána výzva obyvatelstvu, aby nebránilo volnému průjezdu německých vojsk. Byl vydán zákaz vycházení. Kdo tento zákaz poruší, bude na místě zastřelen.
Po třinácté hodině se tanky následované motocyklistickými oddíly vydaly k Prčici. Před tanky hnali zajaté muže, které přinutili na Loudilce k odstranění protitankových zátarasů. Pak je propustili, jen šest mladistvých si ponechali jako rukojmí.
Ve 12:10 žádá velitelství Sedlec o vyslání "hloubkařů" z Milevska a Písku.
Marně... Sedlec zůstává zcela osamocena. Tábor, Sedlčany, Votice - všichni mlčí!
Za těchto okolností nemohly naše odbojové skupiny čelit tak velké přesile, a proto byl ve 12:30 hodin vydán příkaz nestavit se proti tankům se zbraní v ruce a vyjednávat. V časovém předstihu, asi dvou hodin, projížděli Prčicí němečtí vojáci na sajdkárách a upozorňovali občany, aby nevycházeli z domů, nestáli u oken a nekladli žádný odpor. Tak měl být zabezpečen klidný průjezd Němců přes Prčici do Sedlce a dál na Kamýk. Prčický hospodář pan Čaloun obětoval svůj žebřiňák jako zátaras vjezdu tanků. Na konci Prčice měl hlídku se zbraní v ruce Miroslav Čech, úředník Okresní nemocenské pojišťovny v Sedlci. Ve chvíli, kdy auto s německým důstojníkem a vojáky vjíždělo do Prčice, na ně vystřelil. Byl to osudný výstřel, který ovlivnil průběh dalších událostí. Čech předpokládal, že stačí uniknout. Ale vzápětí byl zasažen střelou a těžce zraněn. Němci donutili prčické občany k odklizení převráceného žebřiňáku a vjeli do Prčice. Před nemocnicí auto zastavilo a zřídili si zde služebnu, obsadili i radnici, poštu. Ve 13.00 hod byl zahájen útok na Sedlec. Pět minut nato už rachotí po prčickém mostě pásy tanků a hřmí rachot výstřelů. SS-mani vnikají do první budovy - do sklepa, kde se skryla ozbrojená hlídka s obyvateli domu. Všichni muži jsou naloženi na auto a odvezeni na náměstí. Z mostu shazují SS-mani granát na ukrytého strážného. Ozývá se těžká detonace a vystřikují gejzíry bahna.
Do Prčice přijel důstojník SS z Vrchotových Janovic a byl zde partyzány zastřelen. To byl zřejmě také důvod k pomstě, kterou Němci chystali. Vyhrožovali, že Prčici srovnají se zemí, že obec stihne osud Lidic.
13:20 ze všech domů se snaží zbývající občané uprchnout do polí. Ženy s malými dětmi a staří lidé, kteří nemohou utíkat nebo jsou nemocní, vyhledávají v zoufalství útočiště ve sklepích, na půdách nebo jiných úkrytech.
13:30 propuká peklo. Jednotlivé tankové posádky se roztřídily do ulic. Jejich rachotem a střelbou se otřásají domky a sype se sklo okenních tabulek. Velitelé tankové jednotky Simm a Schöder zaujali stanoviště na nároží Občanské záložny v Sedlci a vydávají své rozkazy.
14:00 se rozjíždějí všechny tanky po výpadových silnicích na konec města a střílí rychlopalnými zbraněmi na všechno živé, co se hýbe. V té chvíli našlo v polích a příkopech smrt 9 nevinných lidí:
- V. Blažková Sedlec, vdova v penzi
- J. Brožek Sedlec, dělník
- J. Calta Sedlec, výměnkář
- M. Čech Prčice, úředník
- F. Chomátová Sedlec, matka 4 dětí
- A. Míka Střezimíř, dělník
- V. Novotný Mrákotice, rolník
- K. Pech Sedlec, dělník
- J. Trojáček Vrchotice, krejčí
Současně v Prčici i v Sedlci probíhají domovní prohlídky. Nacisté vytahují ze sklepů a krytů všechny muže bez rozdílu věku a odvádějí je na náměstí k ostatním již shromážděným.
Předseda národního výboru v Sedlci je pod hrozbou zastřelení donucen chodit ulicemi od domu k domu. Kusem železa, na které tloukl, svolával všechny muže. Na náměstí jsou obráceni hlavou ke zdi hotelu Záložna a s rukama nad hlavou čekají několik hodin před namířenými puškami a samopaly do jejich zad na svůj ortel.
15:00 začíná drancování opuštěných domů. Loupí se i v obchodech, nepotřené věci jsou pohazovány po náměstí. Je demolována četnická stanice a kanceláře soudu.
16:00 vyhlašuje předseda výboru veřejně výsledek jednání s velitelem:
„Padne-li proti Němcům jediný výstřel bude srovnána Sedlec se zemí." Pro všechny nastaly vteřiny života a smrti.
16:30 na Schöderův rozkaz začínají bývalí zatčení vojáci a SS-mani s ostatními Němci vyhledávat z řady mužů stojících se zvednutýma rukama u zdi tzv. „partyzány".
Kdo je jimi označen, je z řady vyveden a odvlečen z náměstí kolem školy na Plocova draha (kde dnes stojí památník) a z bezprostřední blízkosti popraven. Mrtvoly jsou okradeny o všechno cenné, tělesně zneuctěny a zohaveny a mělce zahrabány do vykopané jámy.
Tak bylo umučeno 11 občanů z nichž většina se povstání vůbec neúčastnila.
- K. Dvořák rolník, Divišovice 33 let
- J. Houda malíř. děl., Sedlec 19 let
- S. Mrázek zámečník, Prčice 40 let
- L. Nádvorník kominík, Sedlec 18 let
- F. Prokop učitel, Sedlec 34 let
- J. Počta zřízenec, Sedlec 36 let
- K. Svatek pekař, Sedlec 27 let
- G. Varga dělník, Sedlec 31 let
- F. Včelák automechanik, Sedlec 34 let
- E. Vodňanský řezník, Sedlec 41 let
- K. Vodňanský dělník, Sedlec 36 let
18:00 dali velitelé vojsk nastoupit své jednotky včetně 300 německých a maďarských zajatců. Školní budova byla prohlášena místem potupy německého vojáka, zapálena se vším a rozmetána bombami. Budova byla zničena do základu. Požár trval 3 dny. Shořelo všechno. Současně museli všichni nahnaní muži za dozoru SS-manů do 19.00 hod. obnovit zničené nebo poškozené nápisy v celém městečku.
I v Prčici byli shromážděni všichni muži na náměstí a čekali na svůj ortel. Z náměstí byli nahnáni do sálu hostince "U Lišků" a čekalo se na rozkaz velitelů ze Sedlce. Během té doby docházelo k častým potyčkám ze strany SS-manů a vojáků, kteří je hlídali. Kritická chvíle nastala, když muže vyhnali ze sálu před hostinec, kde stáli u zdi proti nemocnici a s obavami čekali, jak se zachovají u nemocnice stojící vojáci se zbraněmi namířenými na ně. Zoufale pomalu ubíhal čas a stále nebylo o osudu prčických rozhodnuto. Ze Sedlce přicházely zprávy o popravě mužů. To na klidu také nepřidalo.
Za této situace, kdy se schylovalo k tragédii, šla tajně na Kvašťov paní Hudcová. Šla za majitelem velkostatku, profesorem Johannem Eiblem, který, ačkoliv byl Němec, choval se v průběhu války k našim občanům slušně. Hudcovi byli po dlouhé roky ve službách majitelů velkostatku, Eiblů. Paní Hudcová byla v rodině kuchařkou a pan Hudec pracoval jako zahradník a správce. Když vylíčila, co se v Prčici odehrává, že mužům hrozí zastřelení, šel profesor Eibl okamžitě do Prčice, kde využil svého vlivu německého příslušníka a příslušníka vyšší společenské třídy k přímluvě za prčické občany. Prosil za propuštění zajatců, prosil o ušetření Prčice. Zaručil se svou osobou za Prčici a její občany.
V té zjitřené době, kdy se naše země vzpamatovávala z válečných hrůz, nelze se divit, že se zapomnělo na zásah profesora Johanna Eibla, majitele Kvašťova. Tento článek je tedy opožděným poděkováním za jeho humánní čin.
20:00 přelétli Sedlec 2 hloubkoví letci bez povšimnutí.
20:30 byli všichni Prčičtí, pravděpodobně na přímluvu profesora Johanna Eibla, propuštěni. Němci táhli z nešťastného Sedlce zpět do Heřmaniček i se všemi osvobozenými zajatci, s raněnými vojáky a se všemi zbraněmi. Bylo jim jasné, že je s Hitlerovou Říší konec a že je nejvyšší čas rychle zmizet.
Úterý 8. května 1945
Všechny kolony ustoupily do Votic a odvlekly s sebou z Heřmaniček rukojmí. V té době přišla zpráva o podepsání bezpodmínečné kapitulace německých armád. Byl konec války. Nebyl však konec utrpení.
Středa 9. května 1945
V okolí Sedlce zůstávaly drobné skupiny vojáků, které ztratily spojení se svými útvary, nebo na než se nedostalo místo na autech. Tito jednotlivci byli zajati ozbrojenými občany a umístěni do špýcharu v Prčici. Byli zde vojáci přivezení až z Milína na Příbramsku.
V Sedlci byl pro celou oblast zřízen registrační tábor. Z něj byli zajatci po zapsání odváděni s ozbrojeným doprovodem přes Borotín do Tábora. Část jich byla ponechána k odklízení rumiště po vypálené sedlecké škole.
Pro strážní službu k doprovodu transportu i k dalším pročišťováním lesů bylo potřeba mnoho mužů z řad místních občanů. Proto vyhlásilo velitelství vojenské skupiny Sedlec mobilizaci ročníků 1906 - 1916. Celkem prošlo zajateckým táborem 1 150 mužů.
Popravení byli třetího dne vyzdviženi z jámy a na místě popravy byl postaven břízový kříž s trnovou korunou. Hromadný důstojný pohřeb se konal za nesmírné účasti lidí a delegátů národního výboru v Sedlci a stal se národní manifestací celého kraje.
Pátek 11. května 1945
Ten den se sloužilo slavné rekviem za oběti odboje v chrámu sv. Jeronýma v Sedlci.
V 7 hodin ráno přibyly do Sedlce první oddíly Rudé Armády.
Za 6 let německé okupace v letech 1939–1945
- odešlo 6 mužů do Zahraničních armád nebo do Slovenského národního povstání z nichž:
- 3. 10. 1940 padl v bitvě o Anglii letec K. Stibor z Měšetic
- 12. 2. 1945 byl zastřelen ze zálohy na Slovensku J. Pecháč z Vrchotic
- prošlo německými koncentračními tábory 11 občanů z nichž:
- 2. 3. 1943 byl umučen v Berkenau E. Velebil z Prčice
- 30. 3. 1943 byl umučen v Berkenau B. Sova z Prčice
- 30. 8. 1944 zemřel v Gollnau Jos. Novák z Prčice
- 26. 4. 1945 byl umučen v Terezíně Jar. Peterka z Přestavlk
- bylo zavlečeno do koncentračních táborů a likvidováno 59 Židů z nichž se nevrátili - ze Sedlce:
- rodina Porgesova
- manželé Kleinovi,
- rodina Trávníčkova
- manželé Stainerovi, rodina Jindř. Fredmanna
- manželé k. Friedmanna
- rodina Krausova - z Prčice
- rodina Freidova
- manželé Manthnerovi
- manželé Benešovi,
- Klein
- Wiener
- Lustig z Přestavlk a Hermann z Uhřic. Celkem 50 osob
- na nucených pracích v Říši byl zabitV. Náhoda ze Šánovic (zemřel dne 23. 11. 1944)
- za bojů o Prahu - na cestě domů byl zabit V. Krampera z Prčice (padl dne 5. 5. 1945)
- věznění v káznicích podstoupilo 20 našich občanů z nichž 8.3. 1945 byl sťat sekyrou na Pankráci E. Kapela z Karasovy Lhoty
- vyšetřování Gestapem a Kripi bylo celkem 47 občanů
- bylo nuceno se skrývat pro dezerci 43 osob
Pro zvětšení klikni na fotografii
