Cyklovýlety přírodou Českého Meránu - modrá trasa (cca 25 km)

Výchozím bodem této cyklotrasy nám bude opět prčické Vítkovo náměstí. Po silnici se vydáme vpravo směr Heřmaničky, u kapličky na křižovatce odbočíme vpravo a po polní cestě - cyklostezce č. 0042 - pojedeme směrem na (18) Kvašťov.

Původní název vsi byl "Kvasičov" podle osobního jména Kvasič (tedy Kvasičův dvůr). Sloveso kvasit znamenalo ve staročeštině hodovat. První zmínka o osadě je doložena rokem 1452, kdy se uvádí Jan z Kvašťova. Tvrz tu vznikla asi až po roce 1539, kdy byl zdejší dvůr vyčleněn z pozůstalosti po Bohuslavu Mitrovském z Nemyšle na Mitrovicích a připadl jeho synu Jindřichovi. V Kvašťově se na chvíli z cyklostezky odkloníme a budeme si hlídat turistické značení. Po zelené turistické značce se dostaneme do krásných hlubokých lesů kvašťovských. Nebojte se, i zde jsou cesty poměrně dobře sjízdné. Asi po kilometru narazíte na cestu vlevo, ta vede na vrchol kopce zvaného (19) Vápenka s kótou 592 m n. m. Vyplatí sem dorazit, neboť zde pod statným smrkem stojí překrásně malovaná kaplička.

Od Vápenky se však vrátíme na původní cestu a budeme pokračovat směrem na Radíč. Vyjedeme z lesa ven a překročíme železniční trať Praha - České Budějovice. Za chvíli jsme již v Radíči. Zde se opět napojíme na cylostezku 0042 a budeme po ní pokračovat vpravo směrem na (13) Ješetice.

Ješetice byly pravděpodobně založeny ve 12. století zemanem Ješatou nebo Ješutou. Statek v Ješeticích roku 1356 připadl Karlu IV. a ten ho podstoupil pánům z Rožmberka.

Za Ješeticemi  pod kopcem Deboreč - 598 m n. m. jsme se opět přiblížili k železniční trati a odbočíme doleva směrem na Zátiší, kolem Ješetického pilského rybníka na Horní Borek. Zde si povšimneme (23) "Váňovu lípu", která stojí osamoceně u cesty ze zastávky do obce Horní Borek. Její kmen se ve výši necelých 3 metrů nad zemí bohatě člení v mohutnou korunu o průměru 20 m. Objem kmene při zemi měří 3,90 a v prsní výši 3,20 m. Strom, o jehož kráse nelze ani pochybovat, se těší přízni nejen majitele F. Váni, rolníka v Horním Borku č. p. 8, ale i všech obyvatelů z celého kraje; je ozdoben obrázkem Pražského Jezulátka a všechna procesí z kraje ubírající se na Sv. Horu, se tu zastavují.

V Horním Borku nás čeká rozhodování, zda budeme pokračovat do Miličína, nebo se pomalu vrátíme do Sedlce-Prčice.

Kratší varianta (cca 18 km)

Pokud volíme kratší variantu, pak v Horním Borku odbočíme vpravo na Styrov. Budeme projíždět malebnou krajinou plnou malých vesniček a samot, opět překročíme železniční trať a přijedeme do (14) Červeného Újezdu.

Obec Červený Újezd leží ve výšce téměř 600 m n. m. a svým hřebenem uzavírá z východní strany údolí Českého Meránu. První zmínky o obci se datují rokem 1365, kdy je připomínán zdejší kostel sv. Matouše. Po levé straně v zahradě nad silnicí míjíme Villu Vallilu, na jejíchž zdech jsou umístěny dvě plastiky od sochaře Františka Bílka (1872–1941).  Nejstarší památkou obce je již zmiňovaný kostel sv. Matouše. Na hřbitově u kostela má pomník farář a básník F. A. Lhotka (1936–1884). Některé jeho verše byly i zhudebněny, zvláštní cti se dostalo písni „Tam tichou nad Lužnicí", která má v Táboře pomník.

Na náměstí se dáme vpravo dolů směrem na Sedlec-Prčici a prudkým klesáním sjedeme do Záběhlic. Pak již podél Záběhlického potoka pokračujeme na Dvorce, (15) Staré Mitrovice, (16) Brandíru a (17) zámek v Nových Mitrovicích. Kolem prčického hřbitova dojedeme do Prčice.

(15) Ve Starých Mitrovicích vlevo pod silnicí proti vjezdu do dvora na místě bývalé tvrze stojí domek č. p. 6. Má částečně zachovaný vodní příkop. Z tohoto místa pochází dva významné české šlechtické rody - Vratislavové z Mitrovic a Mitrovští z Nemyšle. V 17. století, kdy Mitrovice drželi Velemyští, se sem přivdala nejstarší dcera Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan Anna Kateřina.

(16) Brandíra se jmenuje část obce Přestavlky, která se nachází hned na kraji po levé straně od Prčice. Za prvými domky po levé straně stojí na vršku, který připomíná mohylu, kaplička. Může to být pohřebiště vojáků padlých v občanských válkách za krále Jiřího. Název místa prý vznikl ze rčení, že si vždy musíme chránit zadek (braň díru = Brandíra).

(17) zámek Nové Mitrovice - kvalitní barokní zámek z roku 1736 leží na katastru obce Přestavlky. Postavili ho Vratislavové z Mitrovic, když jim již nestačila tvrz ve Starých Mitrovicích.

Delší varianta (cca 25 km)

Pokud máme ještě dost sil, pokračujeme v Horním Borku do (20) Miličína - centra oblasti nazývané Česká Sibiř. Město se rozkládá při svahu hory Kalvarie - 630 m n. m. Nad náměstím k západu stojí chrám Narození Panny Marie vystavěný v letech 1380 až 1385 bratry Petrem a Janem z Rožmberka. Stěny chrámu jsou pokryty freskami Jana Spitzera, strop allegorickými malbami a obrazem korunovace Matky Boží od Františka Millera z r. 1754. Hlavní oltář má obraz od Brandla. V kostele jsou náhrobky Jana Malovce z Malovic, Vrchotických z Loutkova, Lhotků ze Smyslova. Pozoruhodná věž chrámu má tvar vzhůru stoupajícího čtverce a je druhá svého druhu v Čechách.

Na blízké hoře Kalvarii stojí od r. 1745 kostelík Utrpení Páně s Brandlovým oltářním obrazem.

Předchůdcem miličínského zámku byl středověký hrad, o němž však nelze s jistotou zjistit, kde stával. Prvním známým majitelem hradu a zároveň i městečka Miličína byl v letech 1283 až 1286 Vilém z Miličína - přívrženec Záviše z Falkenštejna. Jeho následovníky byli Heřman a Heřman mladší, který padl v bitvě u Kresčaku v roce 1346. Ještě před svou smrtí však odprodal Miličín Petrovi z Rožmberka, páni z Rožmberka jej pak drželi (s přestávkou v období, kdy je zastavili Lobkovicům) do konce 16. století. Miličínský hrad pravděpodobně zanikl za husitských válek. Ve druhé polovině 16. století si Rožmberkové v Miličíně na místě, kterému se dodnes říká Na zámku, postavili nový panský dům.

Poblíž Miličína (v k. ú. Miličín - Záhoří) se výměře 3,98 ha rozkládá přírodní památka „V olších". Hlavním motivem ochrany je bohatá populace bledule jarní na přirozeném stanovišti.

Z Miličína se vydáme po červené turistické trase směrem na Mezno. Cestou projedeme obec Žibkov. Krátce před Meznem opět (pokolikáté již dnes?) překročíme železniční trať.

Název obce (21) Mezno je odvozen od mezníků, jimiž se vymezovaly pozemky. Mezno od nepaměti patřilo k hradu Borotín, ale první zmínka o obci je až z roku 1517. Poblíž obce se nyní buduje dálnice D3, v každém případě by však neměla být narušena krásná krajina v okolí. Té vévodí rybník Mezno a hluboké lesy mezi Meznem a Sudoměřicemi.

V Meznu se napojíme na cyklotrasu č. 0075 a po ní přes Stupčice přijedeme do (22) Milhostic. Krátce před nimi jsme se napojili na mezinárodní cyklotrasu Greenways Praha - Vídeň, po které budeme pokračovat až do Prčice.

Bývalá tvrz v Milhosticích byla rodným sídlem vladyků z Milhostic. V Milhosticích se narodil český chirurg Vil. Weiss (1835). Lesnaté výšiny po levé ruce končí parkem (cesta sem vede však od Stupčic), v němž sídlilo (22a) Sanatorium dr. Krouského pro rekonvalescenty a nervově choré, později zde bylo vyhlášené kožní sanatorium. Nevyřešená majetková práva vlastníků vedla k tomu, že je nyní sanatorium po dlouhé době svého provozu zavřeno.

Z Milhostic je to již jen krůček do (14) Červeného Újezdu, kde se setkáme s těmi, kteří volili kratší variantu trasy. Na náměstí se dáme vpravo dolů směrem na Sedlec-Prčici a po cyklotrase č. 11 prudkým klesáním sjedeme do Záběhlic. Pak již podél Záběhlického potoka pokračujeme na Dvorce, (15) Staré Mitrovice, (16) Brandíru a (17) zámek v Nových Mitrovicích. Kolem prčického hřbitova dojedeme do Prčice.

Doporučená mapa

Zelené stezky mikroregionu Společenství obcí Čertovo břemeno, 1 : 50 000