Škola v Sedlci

Škola v Sedlci

Prvým známým učitelem byl Škola (též Šola) Žebrácký. Psal i do nejstarší dochovavší se sedlecké matriky. Zemřel 1. dubna 1699 ve věku 92 let a byl pochován i s manželkou u postranního oltáře v sedleckém kostele. Dochovala se i zpráva o jeho pomocníkovi - Tomáši Bělském, který zemřel r. 1649 na mor a musel být spěšně pochován.

Platy učitelů byly v té době velmi nízké a nepravidelné. Od žáků dostávali sobotales (peněžitý plat) a posnopné (určitý počet snopů od žáka). Faráři přidávali příspěvek za hru na varhany a řízení kůru. Nezbytným doplňkem hubeného kantorova platu byla též koleda a peníze utržené za hudbu na pohřbech, na svatbách a v hospodách. Na většině větších škol měl kantor jednoho i více pomocníků. Školní pomocníci byli mladší učitelé, kteří čekali na uvolnění místa, často velmi dlouho. Pomocník učíval pravidelně jen za stravu, prádlo a byt. 
Marie Terezie zavedla roku 1773 povinnou školní docházku. Na venkově to byla tzv. triviální škola, kde se vyučovalo čtení, psaní, počty a náboženství. Povinnosti podléhaly děti od 6 do 12 let. Vyučovalo se česky, ale na všech dalších vyšších typech škol pouze německy. 
Stará sedlecká škola stávala na jižní straně náměstí, kde je dnes tzv. okresní dům. Byla to přízemní budova s jednou učebnou a malým bytem pro učitele. Ve školní kronice se zachoval popis pamětníka z poloviny 19. století: „Učebna vlhká, mnoho let nebílená. Podlaha vyhnilá, málokde kousek shnilého dřeva, na kterém rostou houby. Jednoduchá malá okna, chatrné dveře. Velmi sešlá kachlová kamna, která se spíše podobají hliněné kopce, bývala v létě, v zimě studená. K tomu se družilo několik rozviklaných lavic, rozlámaná katedra a pod sedadlem otep svázaných březových metel."
Ve školním roce 1842/43 bylo v obvodu 346 dětí školou povinných, z toho skutečně do školy chodilo 314 dětí ve věku 6–12 let. A to všechno do jediné třídy, kde učil kantor s jedním pomocníkem. Roční příjem učitele byl 251 zl. 16 kr.

Do konce století přibylo pět ročníků. Dětí přibývalo a nevešly se do staré budovy, kterou o patro zvýšili. Místní školní rada tedy rozhodla o stavbě nové školní budovy, ve které se počítalo i s měšťankou. S přiškolenými málotřídkami bylo na Sedlecku přes tisíc dětí. 23. 5. 1904 byl slavnostně posvěcen základní kámen (dnes je zasazen v pravém nároží zdravotního střediska). Stavba dvoupatrové budovy rychle pokračovala a 27. srpna 1905 byla slavnostně otevřena.

Bývalou školní budovu na jižní části náměstí v Sedlci koupila okresní správní komise za 16.000 Kč, přestavěla ji a upravila na okresní dům, v němž měla své kanceláře a okresní stravovnu. Když pak okresní správní komise roku 1928 zanikla, připadl dům polit. okresu sedlčanskému. Poté v něm byl Okresní ústav práce, kancelář Okresní péče o mládež s poradnou, byt státního obvodního lékaře a v I. patře jedna třída.

Na svou dobu velmi velkoryse pojatá secesní budova skýtala veškeré pohodlí. Byly zde velké prostorné světlé třídy, školní kabinety, chemická laboratoř, dílna, tělocvična, byt pro školníka a dokonce i školní kuchyně.

Od 1. září 1938 se obecná škola stala školou újezdní. Byly k ní přiděleny tyto obce a osady: Sedlec, Jetřichovice, Kvasejovice, Měšetice, Prčice, Přestavlky, Sušetice, Šánovice, Uhřice, Veletín, Vrchotice, Divišovice, Mrákotice, Myslkov, Dědkov, Chotětice, Velké Heřmanice a Březí.

Nikdo nepředpokládal, že škola bude sloužit žactvu pouze čtyřicet jeden rok. 5. května 1945 uposlechli sedlečtí občané výzvy pPražského rozhlasu a odzbrojovali německé vojáky projíždějící městem. Budova školy posloužila k jejich internaci. Druhý den je přijely oddíly SS vysvobodit a školu, jako místo potupy německého národa, vypálily. Němečtí vojáci zakázali budovu hasit a zachraňovat školní věci. Místní občané museli jen bezmocně přihlížet. A pohled to byl věru žalostný. Stavba byla zničená, z moderní školy zbyly jen obvodové zdi, které musely být posléze strženy. Plameny spolykaly i školní zařízení asi za půl miliónu korun.

Zatímco po válce byly třídy rozesety po Sedlci a okolí, opodál na volném prostranství za obcí byla na jaře roku 1947 zahájena stavba zcela nové školy, nejmodernější v celé republice. Již 2. května následujícího roku bylo nouzově zahájeno vyučování a podařilo se zvládnout i celý školní rok. A konečně 12. září 1949 v 10 hodin dopoledne byla slavnostně otevřena celá školní budova. Pamatováno v ní bylo i na divadelní sál se 411 místy a veškerým divadelním zázemím. Avšak kolaudace budovy proběhla až v roce 1952. Tato škola dětem slouží dodnes, i když už dávno nemůže nést přívlastek nejmodernější. 
Na pozemku, kde kdysi stávala měšťanská škola, se nyní nachází dětské hřiště. To nese na památku název "Na Starce" (stará škola).

Jsme členy