Prokop Chocholoušek

byl radikálně demokratickým novinářem a spisovatelem, je známý především jako autor romantické historické prózy z českých a jihoslovanských dějin, ale i jako satirik.

Narodil se v Sedlci v rodině ševce. Otec mu však zemřel, když mu bylo 10 let a poté se jeho rodina odstěhovala do Prahy. Zde začal studovat na gymnáziu, ale pro hmotný nedostatek musel studium přerušit. Odešel do Itálie, v Padově krátce studoval chirurgii, cestoval po Balkáně, a když se vrátil domů, žil střídavě v Sedlci a v Praze.

Věnoval se literatuře a žurnalistice. V letech 1847-48 vydával humoristické sborníčky Kocourkov, v roce 1848 politické letáky, v letech 1849-51 řídil radikálně demokratický Pražský večerní list a pro tuto činnost byl po jeho zastavení vězněn. Od roku 1855 žil na bratrově statku v Horní Bystřici u Taranova v Polsku, kam byl jako politicky podezřelý internován. V letech 1859-91 žil opět v Sedlci, ale stále byl pod policejním dohledem. Počátkem 60. let se mohl vrátit k žurnalistice, pracoval v redakcích listů Čas a Hlas, kde se spřátelil s Janem Nerudou. Zemřel 5. července 1864 v Nadějkově.

Dílo:

V Chocholouškových črtách ze soudobého života se často ozývala společenská satira, v předrevoluční době ještě vzácná. V postavách vrchnostenských úředníků, šlechticů, purkmistrů, domácích pánů a obchodníků napadala feudální přežitky a sociální nerovnost, protestovala proti moci peněz, rodových výhod nebo úředního postavení, kritizovala měšťáckou touhu po majetku a národní neuvědomělost.

Těžištěm jeho díla je historická próza. V povídkách a románech z české historie připomínal bývalou existenci českého státu (Dcera Otakarova, Přivitan, kmet staropražský), jeho ušlechtilé panovníky (Palcéřík, Soběslav), a doby, kdy se národ dovedl bránit nepřátelům (Křižáci). Ústy svých postav výmluvně hájil prospěch a práva prostého lidu a otevřeně hlásal jako jeden z mála autorů i v době obnoveného absolutismu po revoluci roku 1848 ideály svobody a rovnosti (Jan Pancéř - 1851).

Po celou dobu své literární činnosti psal povídky ze života a dějin jižních Slovanů, k nimž ho inspirovaly jednak zpráva o jejich současných bojích proti Turkům, jednak jihoslovanské národní zpěvy. V letech 1862-63 spojil tyto své práce v trojdílný cyklus Jih. Kreslil tu idealizovaný a pro české prostředí příkladný svět, kde svoboda je nejvyšší hodnotou a její ztráta největším neštěstím, kde prvním mravním příkazem je blaho vlasti.

Prokop Chocholoušek zemřel vyčerpaný, uštvaný policejní diktaturou a chudobou v domácnosti svého přítele, nadějkovského faráře, Antonína Čechoslava Fikara.

Na rodném domku Prokopa Chocholouška byla nákladem města Sedlce pořízena pamětní deska, která byla dne 17. září 1868 za přítomnosti Sokolů, četné delegace spisovatelů, místních spolků, zástupců všech jihočeských měst, rodáků města a oficiálních hostů za veliké slávy odhalena.

Další veliké oslavy se konaly v Sedlci v roce 1919, kdy si všichni pokrokoví občané připomínali nedožité 100. výročí od narození Prokopa Chochololuška.

Více o českém vlastenci a spisovateli Prokopu Chocholouškovi v publikaci

Sedlčansko, Sedlecko a Voticko, autor Čeněk Habart, díl druhý, str. 470–478,

Sborník Český Merán č. 7 - rok 2002, Otto Janka, Příběh Prokopa Chocholouška.