Rohov

Byli to patrně příslušníci místního vladyckého rodu, o kterém nevíme téměř nic. Pocházel z něj zřejmě i Domaslav z Rohova, který byl (společně s Václavem z Jetřichovic) přítomen při koupi dědictví v Rohově.Bylo to roku 1396, 5. května, kdy "Oldřich z Rohova dědictví své v Rohově, dvůr poplužný, mlýn s polmi prodal Kubkovi z Prčice za 61 a půl kopy grošů úplně zaplacených". (Pozůstatky desk zemských, I.554.). Dotyčný Kubka z Prčice zemřel v roce 1398, v témže roce je znovu zmiňován Oldřich z Rohova. Vůbec posledním člověkem s přídomkem "z Rohova" byl Bohuněk, který zemřel v roce 1410 (jím také statek odumřel).

Rohov ovšem nepatřil jen jednomu vlastníkovi. "Přibík ze Lhotky r. 1408, 28. září spolu s Martinem ze Sudoměřic koupi od pana Prokopa z Ústí dědictví jeho v Rohově, totiž část platu na dvorci, kde sedí Kříž, se vším příslušenstvím". A. Sedláček klade této koupě už do roku 1404.

Toto jsou tedy chudé vědomosti o nejstarší historii jedné z našich osad, která se pak na dlouhou dobu v žádných písemných pramenech neobjevuje. Také A. N. Vlasák má ve své práci "Okres Sedlecký v Táborsku" o Rohově jen nepatrnou zmínku: Rohov, ves 1/2 hod. (míněno od Prčice), 110 obyv. v 12 domech.