Malkovice

Malkovice, ves 118 obyv. v 20 domech s myslivnou a dvorem poplužným, při němž stávalo sídlo zemanské. Seděl na něm Přibyslav z Malkovic, který podepsal jako svědek dvě listiny, jednu roku 1205, druhou 1219 svědčící klášteru Milevskému, vydané králem Přemyslem Otakarem I. (Regesta Bohemiae et Moraviae I. pag. 225, 285). Za panování císaře Karla IV. seděl zde jiný vladyka Přibyslav z Malkovic, jehož syn, kněz Mikuláš stal se r. 1360 farářem v Oldřichovci (Lib. confirm. 1.1.114). Vladykové z Malkovic, usadivše se na jiném sídle blíže Votic, přijali od něho příjmí "Hostišovských z Malkovic". Na Malkovicích seděli v XVI. století Žehartové z Nasavrk: Jan Žehart z Nasavrk prodal před rokem 1542 dvůr svobodný v Malkovicích Janovi Vilasovi z Hulína (Knihy svobodnické). Roku 1612 byly Malkovice se statkem Prčickým spojeny."

K roku 1550 se zde uvádí Jan Vilas na dvoře svobodnickém. Díl vesnice patřil k borotínskému panství Jana Malovce z Pacova. O něm píše A. Sedláček: 
Zemřel před rokem 1515 zůstaviv nezletilou dceru Alžbětu mladší, jejímž poručníkem byl Mikuláš Malovec z Pacova. Jí a Kateřině z Pacova sestře někdy Janově, manželce Oldřicha z Malovic připadl statek někdy Janův. Roku 1517 v sobotu po sv. Havle obě se o panství Borotínské rozdělily. Při tom dostala Alžběta v Borotíně domy, ves Býšov, v Chlumě co tu má, Malkovice, Divišovice, Záhořice, Mitrovice, atd. - (A. Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Král. českého, díl VII., str. 199)

Hrabě Černín z Chudenic byl r. 1606 hejtmanem kraje vltavského s Janem z Talmberka, pánem na Smilkově a Chotěticích. Jemu a jeho manželce Kunce z Říčan prodal r. 1612 Prčici …, dvůr v Malkovicích … (Č. Habart, Sedlčansko, Sedlecko a Voticko IV., str. 446-7) 
Mikuláš nejstarší Měděnec z Ratibořic na Kvasejovicích a Malkovicích měl za ženu Johanku z Buzic, sestru svobodného a bezdětného Vácslava z Buzic, po kterém zdědila Střítež. Z manželství Mikuláše a Johanky vzešly tyto děti: Mikuláš, Eliška, Veronika, Maruška, Vácslav, Vilém, Mandaléna, Alena, Kateřina, Regina (Rejna) a Barbora. Při smrti otce a matky byli pouze první tři z nich plnoletí. (A. Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Král. českého, díl VII., str. 286)