Lidkovice

A. N. Vlasák ve svém díle Okres sedlecký v Táborsku (1879) o Lidkovicích píše: 
"Počátkem XVIII. století získali Měšetice rytíři Šmerovští z Lidkovic, kteří čtvrt hodiny od Měšetic na návrší nový zámek vystavěli, jejž dle rodného jména svého Lidkovice nazvali; lid je nazývá Bažanty. Vůkol zámku povstala v nynějším století osada, která 146 kat. a 5 židů v 22 domech čítá. Bernard Ferdinand Šmerovský z Lidkovic, před tím (do 1708) pán na Přestavlcích, měl syny a dědice Maxmiliana Kašpara, Františka Václava a Albrechta Vavřince, bratry Šmerovské z Lidkovic, z nichž dva starší do Tovaryšstva Ježíšova vstoupili, postoupivše statek nejmladšímu Albrechtovi Šmerovskému z Lidkovic. Roku 1762 koupil Měšetice i Lidkovice Jan Josef rytíř Kunáš z Machovic (Desky zemské. kvat. 548. J. 19) a držel je ještě 1788. Po něm se střídali následující držitelé: Markéta z Běšín, Fr. Formánek, Antonín Burka, Josef Procházka, od 1835 Fr. Peche, od 1852 rytíř Panoš z Kreuzenfeldu. Roku 1878 koupil Lidkovice za 40.000 zl. šlechtic Petr Šlechta z Hrochova Týnce."

Osud lidkovického zámku je smutný. Ve 20. století ho získali Viktor a Berta Schwarzovi, jejichž dceru Louisu si vzal za ženu Dr. Jiří Hejda, později významný ekonom. Zámek na počátku 20. stol. navštěvovala kulturní elita - malíř Jan Zrzavý, básník J. S. Machar, publicista Ferdinand Peroutka, spisovatel Jan Herben. Když byl Dr. Hejda odsouzen v procesu s Dr. Miladou Horákovou na doživotí (byl vězněn v letech 1950-1962), zabrala lidkovický zámek "ozbrojená pěst dělnické třídy z Votic". Později zde "hospodařil" pražský výzkumný ústav VÚSTE a dnešním majitelům (Karasovým) byl po dlouhých komplikacích předán v troskách.

Největším současným problémem této vesnice je nedostatek vody.