Božetín

Jako všechny naše osady má i Božetín svou staletou historii, v níž nechybí ani řada otazníků a "bílých míst". Již samotný název osady svědčí o jejím stáří. Vznikl z osobního jména Božata či Božeta přidáním ženské přivlastňovací koncovky "-ín". Tento způsob tvoření místních jmen byl obvyklý v 11.-12. století, tedy právě v době, kdy probíhala vítkovská kolonizace našeho kraje. Později v nářečí sykavka "ž" ztvrdla v "z", takže dnes slýcháme tvar "Bozetín".

První písemná zmínka o Božetíně je ovšem později - až roku 1381, kdy se připomíná Mikeš z Božetína (v latinském textu psán Mykes de Bozietyna). V roce 1392, 26. dubna, je uváděn (již jako nebožtík) Ješek řečený Chomrda z Božetína. Vdova po tomto Ješkovi, Dorota, byla dcerou vladyky Přibíka z Měšetic řečeného Kluštík (též Luk nebo Luknas), který odkázal sedleckému kostelu sv. Jeronýma úrok 50 grošů za dvora měšetického za čtyři výroční mše s vigiliemi za spásu duše své a sestřiny. Již v této době patřila zřejmě část Božetína do majetku vladyckého rodu Vrchotů z Vrchotic. Z dob husitských válek nemáme o Božetíně žádnou zmínku, až z roku 1435 je zmínka o Benešovi z Božetína. Zajímavý je údaj z roku 1520. Do tohoto roku měl být Božetín majetkem Kuneše Radimského ze Slavkova, v témže roce měl dědictvím přejít do majetku Jana mladšího Radimského ze Slavkova (Kunešova vnuka). Rod Radimských ze Slavkova (nedaleko Křešic) se v Božetíně ani v žádné jiné okolní osadě nikdy jindy neuvádí. V roce 1457 se ve Vrchoticích poprvé uvádí rod rytířů z Loutkova, kteří se později začali psát Vrchotičtí z Loutkova. Někdy od první poloviny 16. století je již možno doložit osudy jednotlivých dvorů v Božetíně.

1. dvůr

V roce 1542 se v písemných pramenech poprvé objevuje rod Červů z Božetína. V roce 1542 Petr Červ vložil do obnovených Desek zemských svobodnické dvory v Božetíně a v Záběhlicích.

(Antonín Norbert Vlasák, autor díla Okres sedlecký v Táborsku, z toho usuzuje, že svobodnických dvorů bylo v Božetíně několik, ale bližšími údaji to není možno doložit). Termín svobodník označoval sedláka svobodného, tedy nepodléhajícího jiné vrchnosti, kromě krále.

V roce 1550 je o Petru Červovi uvedeno v soupisu svobodníků, že "drží dvůr v Božetíně a dvě poustky v Záběhlicích, jest svobodníkem a dělá se zemanem". Pisateli se zřejmě nelíbilo Petrovo "dělání se zemanem". Slova "poustka" znamenalo pustý, opuštěný statek.

V roce 1572 se uvádí syn Petra Červa - rovněž Petr, v roce 1589 "Václav Červ na dvoře Dopecovském v Božetíně", v roce 1594 "Bohuslav a Adam Červ na dvoře Dopecovském". V témže roce se připomíná Jindřich Červ z Božetína, jenž byl ve výpravě Petra Voka z Rožmberka vachmistrem nad pěšími. Jinde jsou uváděni bratři Červové z Božetína (tři?), na které si stěžoval farář Šimon, že mu zadržují desátky. Bohuslav byl patrně jedním z těchto bratrů. V berním rejstříku v 1620 je uveden Bohuslav Červ v Božetíně na dvoře svobodnickém. Po porážce stavovského odboje se zprávy o osudu Bohuslava Červa liší. Podle první zprávy Bohuslav Červ stavovský odboj podporoval, za což byl pak odsouzen k pokutě, ale po projevení účinné lítosti jí byl zproštěn. Podle druhé zprávy se naopak odboje nezúčastnil, za což mu byl v roce 1621 stav šlechtický obnoven. Červové z Božetína užívali v erbu černého vpravo obráceného kohouta stojícího na jedné noze ve stříbrném štítu. Kdy byl Červům udělen erb, není známo. S rodem Červů byly neznámo jak spřízněni Kršňákové z Božetína. Václav Kršňák obdržel 4. ledna 1559 erb s přídomkem "z Božetína". Jeho erb byl shodný s erbem Červů. Až na barvu štítu, která byla modrá. Není známo, zda Kršňákové vůbec v Božetíně drželi nějaký majetek, je možné, že jim zde patřil jiný dvůr, ale zápisy o tom nejsou.

V 1595 se uvádí, že Petr Kršňák z Božetína prodal za 445 kop grošů panu Ladislavu Popelovi z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici vesnici Chlum u Jistebnice, ale tato vesnice byla zase brzy od jistebnického panství oddělena. (V roce 1671 se zde uvádí Aleš Otto Hozlauer z Hozlau).

Bohuslav Červ zemřel patrně v roce 1630 a zřejmě bez přímých potomků. (I když rod Červů se rozšířil a jeho říslušníci žili dále roztroušeni v našem kraji, ale nikoli již jako svobodníci. V roce 1789 se jich připomíná pět.)

V držení tohoto božetínského dvora je totiž v roce 1630 uváděn Jarohněv Sádlo z Vražného na Božetíně a Milhosticích. Ten zemřel v roce 1640 a Sádlové z Vražného již pak na Božetíně připomínáni nejsou.

V berní rule z roku 1654 je sice uváděn "stateček paní Aleny Alžběty Sádlový", ale při něm je uveden jen jeden poddaný v Dobřejově a dvůr a jeden poddaný v Milhosticích. Zajímavé je, že v berní rule není Božetín uveden vůbec nikde, ani jako pustá ves. Že by ho vizitační komise přehlédla?

2. dvůr

Po shoření desek zemských v roce 1542 si dali v roce 1545 do obnovených desek vložit otcovské dědictví bratři Vrchotičtí z Loutkova Mikuláš a Ctibor. Mikuláš sloužil u dvora pana Viléma z Rožmberka, Ctibor u Jáchyma z Hradce. V jejich majetku byly uváděny vsi Vrchotice, Nasilov, Monín, Záhoří, Střítež a Vojetín. Domnívám se, že název "Vojetín", který se v okolí nikde nevyskytuje, označoval právě Božetín.

Kolem roku 1593 se totiž připomíná na gruntu v Božetíně Ctibor Vrchotický z Loutkova, což byl vnuk staršího Ctibor Vrchotického a synovec Jindřicha Vrchotického, který držel Libenice a panství Uhřice. Právě tento Jindřich měl zřejmě nějaký podíl i na majetku v Božetíně. Uvádí se, že v roce 1590 Jindřich prodal Libenice a uhřické panství, jehož součástí byl nyní i Božetín, rytíři Rudolfu Ruprechtovi Měsíčkovi z Vyškova. Vdova po rytíři Měsíčkovi Eva Měsíčková rozená z Údrče a syn Šťastný Rudolf Měsíček z Vyškova prodali svůj majetek v roce 1615 (1616?) císařskému radovi rytíři Bedřichovi (Fridrichovi) z Bílé na Řehlovicích a Chotimíři. Součástí prodávaného majetku byla i krčma, kterou v Božetíně Měsíčkovi drželi.
O novém majiteli píše A. N. Vlasák takto: "Fridrich z Bílé jsa náboženství protestantskému rozhodně oddaný, vynikal činností svou při povstání stavovském roku 1618, byl t.r. ze stavu rytířského mezi direktory přijat, dal se potřebovat v rozličnych poslanstvích a komisích, proti králi Ferdinandovi na sněmu odporoval s té příčiny, že prý rušil svobodu náboženství a jiných politických věcech, nedal ale při volbě nového krále hlasu Fridrichovi, nýbrž sám jediný kurfiřtovi Saskému. Po bělohorské bitvě dne 29.března 1621 před císařskou komisi, aby se zodponídal a dne 19.června čten mu ortel, že má být dle milosti sťat a hlava jeho na mostecké věži Pražské vystavena, což se skutečně na něm od popravního mistra vykonalo dne 21.června. Jako luteránu nepopřána mu útěcha duchovní, na popraviště šel sám v řadě šestý. Veškeré jmění připadlo královskému fisku."

V roce 1618 prodal Bedřich z Bílé panství uhřické Petru Pavlu Hozlauerovi z Hozlau, rovněž účastníku stavovského povstání. Hozlauer zamřel v roce 1620 v Táboře, který byl v té době obléhán císařským vojskem. Hozlauerovo jmění bylo rovněž zabaveno císařskou komorou, od které je koupil Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat. Ve výčtu majetku příslušícího k uhřickému panství, není tehdy Božatín uveden. Nabízí se vysvětlení, že snad v té době byl opuštěn (možná po vypálení císařským vojskem, které ve zdejším kraji "operovalo"). Pokud tomu tak bylo a pokud Božetín sdílel další osudy uhřického panství, pak byl Zdeňkem LvemLibštejnským z Kolovrat prodán v roce 1630 Barboře Šejtlerové, měšťance Menšího Města Pražského (byla roku 1630 povýšena do šlechtického stavu a používala jména "z Bergen"), ačkoli měl být nařízením císařské komory vrácen vdově Hozlauerové. K navrácení majetku vdově Hozlauerové snad skutečně došlo, ale zřejmě až později. V té době se však již osudy Božetína od osudů uhřického panství oddělují.Uhřické panství koupil v roce 1646 rytíř Jan Radecký z Radče, ale v Božetíně již majetek neměl.

3. dvůr

Tento dvůr byl původně rovněž majetkem Vrchotických z Loutkova a samostatně se začal vyvíjet zřejmě po nějakém dělení majetku mezi jednotlivými příslušníky rozvětveného rodu. V roce 1588 bratři Ctibor, Zikmund, Hynek a Vilém Vrchotičtí z Loutkova, kteří nemohli udržet statek po smrti svého otce Mikuláše, prodali majetek Václavu Bechyňovi z Lažan. V tomto majetku byl i jeden božetínský dvůr. Lze předpokládat, že tento dvůr pak sdílel osudy statku vrchotického, k němuž patřil. Pak tedy ho získal koupí asi v roce 1603 Racek Lažanský z Bukové, jehož syn Abrahám zde hospodařil v létech 1603? - 1613, načež majetek prodal (1613 nebo 1614) Maxmiliánu Velemyskému z Velemyšlevsi a na Mitrovicích. Ten pak připojil statek vrchotický k Mitrovicím.

Berní rejstřík z roku 1620 uvádí Kateřinu Velemyskou z Mitrovicích a Vrchoticích. Po smrti Jarohněva Sádla z Vražného v roce 1640 koupil jeho dvůr v Božetíně Jan Černín hrabě z Chudenic na Mitrovicích. Koupil i nejméně dva dvory zde v Božetíně, avšak nevíme od koho. Od té doby byl Božetín součástí vrchotického statku. Černínův syn Humprecht Jan Černín z Chudenic v roce 1659 či 1660 celý vrchotický statek prodal Vilému Jindřichu Mitrovskému z Nemyšle na Jetřichovicích: "...se dvory v Božetíně od otce prodávajícího přikoupenými a dvoru Božetínskému připojenými.". Od roku 1660 byl tedy Božetín, jehož všechny dosavadní dvory byly spojeny v jeden, součástí statku Jetřichovického, s nimž sdílel všechny osudy až do našeho století.

Bucek

Jižně od Božetína leží samota zvaná odedávna Bucek. Zde býval jeden z božetínských dvorů (o výměře 11ha 61arů). Před válkou zde hospodařil Josef Calta - odtud také název Calta, který je uváděn na tehdejších mapách.

Cihelna

Bývala asi 1 km severně od Božetína. Za 1. republiky zde byl cihlářem Pejša, jehož dceru Annu si vzal po svém rozvodu za manželku František Milner, bývalý majitel části velkostatku jetřichovického.