Bolešín

První známou majitelkou byla Apolena Mrácká z Nové Vsi na Prčici. Zikmund (Sigmund) a Jan Vrchotičtí z Loutkova po rodičích zdědili (kolem roku 1520) Vrchotice a Střítež. Jan svůj podíl postoupil bratrovi a Zikmund zvětšil rodový majetek, když od Apolény Mrácké koupil za 450 kop její dědictví "v Uhřicích ves celou, v Bolešínku a Záhoří dvory kmecí s platem". Apolena Mrácká roku 1542 "trh ten v obnovené desky vložiti dala pro syny tehdy již zemřelého Zikmunda".

Prvním známým poddaným z Bolešína byl jistý Průša v roce 1567. Uvádí se v nepříliš lichotivé souvislosti v Táborské knize černé: "Léta etc. 1567, ten pátek před Vítem, jsa tázán na trápení Matěj Jankovců vyznal: It. Průša z Bolešína řekl, přišedši do Jetřichovic do krčmy …: 'Kdyby nás se sebralo asi patnácte a šli na ty pány a pobořili jim ty pivovary!' " 
Průša tedy naváděl své kumpány, aby se vydali něco ničit do Vrchotic. (J. Straka: Z Táborské Knihy černé, 1937).

Hrabě Černín z Chudenic byl r. 1606 hejtmanem kraje vltavského s Janem z Talmberka, pánem na Smilkově a Chotěticích. Jemu a jeho manželce Kunce z Říčan prodal r. 1612 Prčici …, dvůr v Malkovicích, ves Matějov a díly v Bolešíně, Dobrošovicích a Bolechovicích. (Č. Habart, Sedlčansko, Sedlecko a Voticko IV., str. 447)

A. N. Vlasák ve svém díle Okres sedlecký v Táborsku napsal o Bolešíně jen jednu řádku: Bolešín, veska, 21 obyvatelů v 4 domech.
V 17. a 18. století panští písaři název vsi často komolili - psali ho dokonce Bolešník, Volešník, Volešínky a podobně. V roce 1654 patřil díl vsi k prčickému panství Talmberků (poddaný Jiřík Novák), část k Uhřicím (poddaní Václav Kosík a Petr Janoušek).