Bitva u Loděnice a Vítek I. z Prčice
Píše se rok 1178, budoucí český král Přemysl Otakar I. je ještě malé robě a na český trůn si činí nárok bratranec právě zemřelého krále Soběslav II., ale také Bedřich, syn českého knížete Vladislava II.
Bitva u Loděnice a co bylo po ní?
Píše se rok 1178, budoucí český král Přemysl Otakar I. je ještě malé robě a na český trůn si činí nárok bratranec právě zemřelého krále Soběslav II., ale také Bedřich, syn českého knížete Vladislava II. Jak popisuje události té doby opat milevského kláštera Jarloch, na počátku léta roku 1178 pobýval Boleslav, právoplatný dědic trůnu, na sněmu. Jeho nepřítomnosti využil Soběslav, svolal vojsko a vyrazil na Prahu. Chrabrá posádka však obléhání vydržela, Soběslav proto obrátil své vojsko a vyrazil proti vracejícímu se Boleslavovi. Ten byl však včas varován svou věrnou manželkou paní Alžbětou. Zastavil se na pomezí Čech, odkud rozeslal posly na Moravu k Otovi (Konrádovi) II. i k dalším přátelům do Čech a do Němec s žádostí o pomoc. Když si byl jist svou přesilou, vytáhli ku Praze. Přišli až k řece Mže (dnes Berounka) a zde, na místě zvaném Brod (dnes Beroun) zřídili tábor a čekali. Po sedmi dnech táhli dále. V úterý 23. ledna dorazili na místo zvané Loděnice, kde je neočekávaně zastihl Soběslav. Strhla se krutá bitva, v níž zahynuli mnozí stateční a další byli zajati. Mezi nimi byl také jat Bedřichův "župan" Vítek (I. z Prčice).
Soběslav v té bitvě zvítězil, Bedřich byl poražen. V následující noci se Bedřich se zbytkem věrných vydal na pochod zpět. Přes Brdy a Vltavu dorazil do Prčice, kde se na zdejší tvrzi setkal s Otou Moravským - svým spojencem. Strávili tu spolu den. Pak se vydali dále.
Na cestě je zastihl posel kněžny Alžběty se zprávou, že Soběslav se opět chystá napadnout Prahu. Když se to dozvěděli, okamžitě spěchali ku Praze. Dorazili sem za svítání 27. ledna. Jen tak tak se stačili připravit na Soběslavův útok a už ho viděli z dáli přicházet. Na polích vyšehradských, v místech, kde se dnes říká Bojiště, se mu postavili. A tentokrát pustili se do soupeře okamžitě, štěstí se opět přiklánělo na stranu Soběslava, ale v nejkritičtější chvíli zasáhl hlavní Bedřichův spojenec - Ota Moravský. Soběslav byl zahnán k útěku. Až za Prosík (dnešní Prosek) ho pronásledovali. Znovu mnoho hrdinů v té bitvě padlo, mnoho zraněných v krutém mrazu umrzlo.
Teprve pak mohl na stolec český usednout na jedenáct let Bedřich. Útěk Soběslavův od Prahy přinesl osvobození zajatých pánů, mezi nimi i rytíře Vítka z Prčice. Soběslav se opevnil ve svém hradu Skála u Přeštic. Bedřich nechal hrad obléhat vojskem, až nebohý Soběslav zachránil se útěkem do Němec. Zde pak následujícího roku zemřel.
Kníže Bedřich neslavně panoval. Byl slaboch a v naší zemi odehrávaly se v těch dobách smutné věci. Po jeho smrti ujal se nakrátko trůnu jeho bývalý spojenec Ota (Konrád) II. - Znojemský. Pak se na českém trůnu v rychlém sledu střídala knížata z rodu Přemyslovců: Václav (II.), Jindřich Břetislav a Vladislav Jindřich, který přenechal vládu muži nejschopnějšímu - Přemyslu Otakaru I. Ale to už je zase jiná kapitola.
Vítek I. z Prčice - první doložený předek rodu Vítkovců - Rožmberků
První zmínka o Vítku I. je z roku 1169, a to v listinách z období panování českého knížete Vladislava II. (v letech 1140–1158 český kníže, 1158-1172 jako Vladislav I. český král.), kde je uváděn jako královský číšník, nebo jak se tehdy říkalo "truksas". Kdo byli Vítkovi předkové? Odkud k nám přišli? Nikdo neví.
V roce 1174 vysílá Vladislav II. poselství k císaři Fridrichu Barbarossovi, v němž je vedle pražského biskupa Bedřicha také nejvyšší "číšník" Vítek (Witego de Purschitz), muž bystrý, výmluvný a velmi schopný. Vítek byl tedy váženým členem panovnické družiny - vedle důležitého poselství s sebou nesl také značnou sumu peněz. Dle zprávy z bitvy u Loděnice je však patrné, že byl též chrabrým rytířem.
Roku 1184 byl uváděn coby kastelán prácheňský, při své službě získal nemalé majetky v jižních Čechách. Jako velevážený velmož byl při dvoru krále Vladislava a poté i jeho nástupce Bedřicha vysílán k důležitým misím a pověřován diplomatickými jednáními. Věrný člen královské družiny krále Vladislava, slabošského Bedřicha, ale i Konráda Oty II., Václava II. a Vladislava Jindřicha nashromáždil obrovské jmění, hlavně na rozsáhlém území jižních Čech, Moravy a v severních Rakousích.
Na dochované pečeti se poprvé objevuje znak Vítkův. Je jím pětilistá růže, patrně planá (šípková). Odtud "Páni z růže". Dalimilova kronika odvozuje vznik znaku po bitvě, kdy kníže Vladislav svedl u Prahy roku 1109 bitvu s míšeňskými Srby, těmito slovy: "Od toho boje Róže vhóru pojide, leň mně mluviti, kak ten rod vznide." Je tedy možné, že již předek Vítka I., který se oné bitvy účastnil, honosil se tímto znakem a jeho sídlem byla Prčice. Krom tohoto zápisu však nemáme žádné jiné zprávy o prvním Vítkovci. Rodový znak Vítka I. je tak prvním dochovaným šlechtickým rodovým znakem u nás vůbec.
Již jako kmet, těsně před svou smrtí, vykonal Vítek pouť do Jeruzaléma. Zemřel roku 1194. Zanechal po sobě obrovské impérium, jež jeho dědici dále zvelebovali. Impérium, které se zapsalo do historie našeho státu pod názvem Vítkovci - Rožmberkové. Všichni užívali původního znaku - pětilisté růže - jen pozměnili její barvu, aby se jednotlivé rody od sebe rozeznávaly: Rožmberkové měli růži červenou na stříbrném poli, Landštejnové obráceně, Hradečtí měli zlatou růži na modrém poli, Strážští a Újezdští modrou na zlatém. Krumlovská větev pak užívala zelenou růži.
Čerpáno z článku Jiřího Kofroně "Bitva u Loděnice aneb vypravování kronikářů o tom, jak se Vítek z Prčice dostal do zajetí a byl osvobozen", který byl otištěn v prvním sborníku Český Merán roku 1996 a souborného díla autora Čeňka Habarta Sedlčansko, Sedlecko a Voticko, díl IV, str. 441.
Pro zvětšení klikni na obrázek
