Cyklovýlety přírodou Českého Meránu - oranžová trasa (cca 28 km)

Výchozím bodem nám tentokrát bude sedlecké náměstí. Po mostě Karla Burky přejedeme na prčickou stranu a známou cyklotrasou Greenways Praha - Vídeň pokračujeme na Červený Újezd, když přitom míjíme (16) Přestavlky - Brandíru, (17) zámek Nové Mitrovice a osadu (15) Staré Mitrovice.

(16) Brandíra se jmenuje část obce Přestavlky, která se nachází hned na kraji po levé straně od Prčice. Za prvými domky po levé straně stojí na vršku, který připomíná mohylu, kaplička. Může to být pohřebiště vojáků padlých v občanských válkách za krále Jiřího. Název místa prý vznikl ze rčení, že si vždy musíme chránit zadek (braň díru = Brandíra).

(17) zámek Nové Mitrovice - kvalitní barokní zámek z roku 1736 leží na katastru obce Přestavlky. Postavili ho Vratislavové z Mitrovic, když jim již nestačila tvrz ve Starých Mitrovicích.

(15) Ve Starých Mitrovicích vlevo pod silnicí proti vjezdu do dvora na místě bývalé tvrze stojí domek č. p. 6. Má částečně zachovaný vodní příkop. Z tohoto místa pochází dva významné české šlechtické rody - Vratislavové z Mitrovic a Mitrovští z Nemyšle. V 17. století, kdy Mitrovice drželi Velemyští, se sem přivdala nejstarší dcera Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan Anna Kateřina.

Za osadou Záběhlice si přehoďte na menší kolečko, je před námi pořádné stoupání. Na jeho konci však čeká první zastávka - (14) Červený Újezd.

Obec Červený Újezd leží ve výšce téměř 600 m n. m. a svým hřebenem uzavírá z východní strany údolí Českého Meránu. První zmínky o obci se datují rokem 1365, kdy je připomínán zdejší kostel sv. Matouše. Po levé straně v zahradě nad silnicí míjíme Villu Vallilu, na jejíchž zdech jsou umístěny dvě plastiky od sochaře Františka Bílka (1872 - 1941).  Nejstarší památkou obce je již zmiňovaný kostel sv. Matouše. Na hřbitově u kostela má pomník farář a básník F. A. Lhotka (1936 - 1884). Některé jeho verše byly i zhudebněny, zvláštní cti se dostalo písni „Tam tichou nad Lužnicí", která má v Táboře pomník.

Pokračujeme dál po mezinárodní cyklotrase, která má v našich končinách číslo 11. Na chvíli se přidá i místní cyklotrasa č. 0075, ty nás dovedou přes (22) Milhostice do (23) Střezimíře.

Bývalá tvrz v Milhosticích byla rodným sídlem vladyků z Milhostic. Roku 1835 se zde narodil český chirurg V. Weiss. Lesnaté výšiny po levé ruce končí parkem (cesta sem vede však od Stupčic), v němž sídlilo (22a) Sanatorium dr. Krouského pro rekonvalescenty a nervově choré, později zde bylo vyhlášené kožní sanatorium. Nevyřešená majetková práva vlastníků vedla k tomu, že je nyní sanatorium po dlouhé době svého provozu zavřeno.

Samotná obec (23) Střezimíř je rozdělena do dvou částí, Střezimíř nádraží a Nová Střezimíř - Modrák. První písemná zmínka o obci je datována již rokem 1219 za doby Přemysla Otakara I., kdy obec držel Předslav (Předislav, Přech) ze Střezimíře. Jeden z vladyků, kteří obec drželi, založil kostel sv. Havla a postavil bývalou tvrz, která pravděpodobně stávala na místě dnešního zámku. Zámek je jednopatrová budova s pseudorokokovou fasádou. Již z názvu obce je patrné, jakou povinnost plnili její majitelé - střežili mír. Zvláště z míst, kde stojí (23a) kaplička sv. Vojtěcha, je výborný rozhled do širokého okolí, proto se Střezimíř výborně hodila jako stráž území.

Ze Střezimíře pokračujeme po cyklotrase č. 1059. Další krásné výhledy můžeme pozorovat z nedaleké (24) Čmerdovky.

Na severovýchodním okraji obce Libenice pod hrází rybníka Stročovský se nachází chráněné území (25) Stročov. Jedná se o kulturní vlhkou louku s převažujícími společenstvy svazu Molinion a Violion caninae.

Z Nových Libenic po hrázi Libenického rybníka se dostaneme do osady Kopaniny a Ostrý. Tento kout, který se rozkládá na území Přírodního parku Jistebnická vrchovina v průměrné výšce 630 m n. m., je místními nazýván Malá Šumava - jistě nám dáte zapravdu, že to není název náhodný.

Na křižovatce odbočíme doprava směrem (26) Alenina Lhota. Zde budeme míjet brány jedno z nejhezčích golfových hřišť v Čechách, devítijamkového hřiště Golf klubu Čertovo břemeno, které bylo do provozu uvedeno v červnu roku 2002.

Po náhorní plošině se rychle dostaneme do osady (27) Cunkov. Tato osada bývá vstupní branou k objevování krás Jistebnické vrchoviny. Působí zde zajímavé farmy. Kolem jedné projíždíme, jmenuje se „U bizona" a dle skotu za ohradou je nabíledni, proč. Druhá se specializuje na chov huculských koní, nachází se kousek níže a jmenuje se Diagonála Y.

V Cunkově máme na vybranou, buďto se můžeme ještě chvíli potulovat po náhorní plošině, nebo již sjet dolů do údolí.

Kratší varianta 25 km

Pokud se nám již nechce zůstávat v přírodě, pokračujeme po silnici. Pozor, následuje prudký sjezd dolů, proto si pečlivě zkontrolujte výstroj a instruujte děti, zvláště v zatáčkách hrozí velké nebezpečí najetím na nezpevněný povrch či štěrk. Dolů to frčí rychle, proto se za chvíli ocitneme v (31) Jetřichovicích.

Tato osada rozhodně stojí za zmínku. Ve středověku tu byly dvě tvrze, jedna u rybníčku "Na hrázkách" a druhá na místě dnešního zámku. Zámek se skládá ze dvou částí - barokní, postavenou Mitrovskými z Nemyšle a novější, postavenou před 150 lety pozdějším majitelem J. Kaňkou v pseudogotickém slohu.  Při zámku je dvouhektarový anglický park s několika sochami z dílny F. I. Platzera. Zámek není přístupný a v současné době není ani obydlen, do nedávné doby zde sídlil dětský domov. Odbočíme-li u zámku vpravo, dojedeme k (31a) Novorománské kapli P. Marie Sedmibolestné, která stojí na konci parku směrem na Vrchotice. Kapli, stejně jako zámek, navrhl významný architekt Josef Niklas a roku 1859 ji vysvětil českobudějovický biskup J. V. Jirsík.

Pokračujeme po silnici dolů, po levé ruce budeme míjet Uhřický rybník a pod svahem pak také samotné (32) Uhřice.

Tvrz, připomínaná již roku 1388, stojí na východní frontě dvora. Ze strany nad potokem jsou zachována renesanční sgrafita (psaníčka) a mohutné opěrné pilíře.

Z Uhřic je to do Sedlce již jen coby kamenem dohodil.

Delší trasa 28 km

Pokud se nám v přírodě zalíbilo, pak se tu ještě na chvíli zdržíme. V Cunkově odbočíme na cyklostezku 0074 a stoupáme opět do vrchu. Asi po kilometru si na kameni všimneme turistickou značku, která nás upozorní, že je zde odbočka na jednu z přírodních zajímavostí kraje (28) Čertovo břemeno.

Je to vlastně rozeklaná skalní seskupenina ohromných žulových balvanů. Pověst vypráví, že skálu sem odhodil čert, který ji nesl od Vltavy, aby ji svrhl na nový kostel v Nadějkově. Musel si však odpočinout, když v tom hlas zvonů zvěstoval, že kostel je již vysvěcen. Čert se velice rozezlil, dodnes jsou v kameni na vrcholu patrné stopy  po jeho kopytu a zadnici.

Neměli bychom minout odbočku do osady (29) Ounuz, jedná se o nejvýše položenou osadu v kraji (715 m n. m.). Kromě zajímavého jména tu najdeme dřevěné lidové stavby, díky nimž byla roku 1995 Ounuz vyhlášena vesnickou památkovou zónou.

Po cestě se dostaneme až k nejvyššímu bodu kraje - na (30) Javorovou skálu 723 m n.m. Nachází se zde tábor a radiokomunikační věž. Každý rok 5. 7. se koná běh Sedlecký trhák, který startuje na sedleckém náměstí a končí na Javorové skále.

Pokračujeme po cestě a vyjedeme na křižovatce u myslivny. Odtud pojedeme dolů. V serpentinách se nachází samota (8) Krošíček (Grošíček), zde doporučujeme zpomalit nebo i zastavit, po pravé ruce budete mít údolí jako na dlani.

Projedeme osadou (9) Sušetice, jejíž název byl odvozen z osobního jména Sušata ("Sušatici") a znamenal "ves lidí Sušatových". Za nimi se rozprostírá další z pěkných výhledů na Sedlec-Prčici. Na volnoběh pak sjedeme do Sedlce a silnice, po níž jedeme, nás přivede až na náměstí.

Doporučená mapa

Zelené stezky mikroregionu Společenství obcí Čertovo břemeno, 1 : 50 000