Prezident Václav Klaus v Prčici

Město Sedlec-Prčici ještě nikdy žádný král, císař či prezident nenavštívil a tak účast na pochodu Praha-Prčice v roce 2003 pana prezidenta Václava Klause byla poctou pro náš kraj. Pan Klaus se účastní pochodu takřka pravidelně. "Nikdy jsem to nepočítal, ale jsem tu myslím po dvacáté," řekl při rozhovoru pan prezident. Se svým kolektivem dorazil do cíle přibližně ve tři hodiny odpoledne s úsměvem na tváři a bez známek únavy. Dav lidí vítající vzácnou návštěvu byl velký, a tak kompaktní, že dalo práci starostce M. Kovalové dostat se blíže a pana prezidenta přivítat a pozvat jej na malé občerstvení. Mnoho místních mu stisklo ruku či vykřiklo pozdrav na uvítanou. Po přivítání následovala autogramiáda. Podepisovaly se knihy, fotografie a mapky pochodu. Žadatelů o podpis bylo mnoho, přesto pan prezident vyhověl téměř všem.
Po ukončení autogramiády přijal pan prezident naše pozvání na malé pohoštění ve vinárně Dalmo, ačkoliv upozornil, že příliš času nemá. V příjemné atmosféře nenuceného , vstřícného rozhovoru jsme se dozvěděli, že se mu velice líbí náš kraj, který mimochodem zná nejen z pochodu. Jezdí na chalupu na Sudoměřicko, kde se snaží alespoň trochu relaxovat a zapomenout na své starosti. Jak ale přiznal, z relaxačního pobytu na chalupě se spíše vyklube pracovní víkend. Volný čas se stává neznámým pojmem. V roli tak významné se to však dá očekávat.
Po ochutnání piva Démon, dobré kávě a skvělé palačince došlo na fotografování s majiteli vinárny – manžely Novákovými. Obdrželi pochvalu za občerstvení a příjemně strávenou chvilku odpočinku. Poté se s námi pan prezident rozloučil a odjel zpět do Prahy na pozvání Lucie Bílé. Před odjezdem mu paní starostka předala malý dárek – tričko se znakem Sedlce-Prčice a brožurku "Druhé putování za kapličkami Českého Meránu a jeho okolí".
Chvíle strávené vedle Václava Klause byly provázeny opravdu příjemným pocitem.. Byl milý, stále se usmíval, vyprávěl zážitky z pochodu a svým lidovým přístupem si nás získal. On i jeho doprovod projevili zájem o Monínec, kam by si v zimě rádi přijeli zalyžovat. Vzhledem k tomu, že nemá rád novináře, upustili jsme od rozhovoru s předem připravenými otázkami a nechali plynout rozhovor tam, kam ho pan prezident sám nasměroval. Myslím, že to bylo správné. Přišel si do Prčice odpočinout a pobavit se ne jako prezident, ale jako řadový občan naší země.