Mapa stránek  |  RSS
 

Město Sedlec-Prčice

Letní a zimní turistika

Doporučujeme

Pochod Praha-Prčice

Myšlenku pořádání pochodu Praha – Prčice poprvé zrealizovali 17. dubna 1966 hlavní redaktor časopisu Turista Jiří Dvořák a pan Ing. Karel Kulle ve spolupráci s místním rodákem a sportovním propagátorem Stanislavem Ratajem.

Pochod vedl zpočátku jedinou trasou z Prahy do Prčice, která byla navíc v prvních ročnících upravena podle tématického zaměření.

V prvních letech byla pochodníkům odměnou stužka. Dnes si turisté jako suvenýr odnáší známou botičku zvanou Prčický škrpál.

Více informací získáte na internetových stránkách pořadatele pochodu.

 

 

I. ročník – 17. 4. 1966

První ročník Pochodu Praha – Prčice nesl podtitul "Sukovou cestou". Jediná trasa dlouhá 65 km vedla rodištěm umělce, obcí Křečovice, a v doprovodném programu tak přitažlivou formou přiblížila jeho život a dílo. Z tohoto roku se nám zachovala pouze první instrukce turistům, tzv. "loktáž", ve které jsou specifikovány podmínky pochodu – čas a místo startu, popis trasy, cíl, odměna a další.

II. ročník – 23. 4. 1967

Na start druhého ročníku, který se šel pod heslem "Za zlatem z Jílového" se dostavilo 277 pochodníků. Motivací tohoto ročníku bylo hledání zlatonosných míst na trase pochodu a každý měl dovoleno ponechat si zlato, které najde. Většina účastníků absolvovala i prvý ročník.

III. ročník – 21. 4. 1968

Na pochod s motivem "Čapkova Strž" se vydalo celkem 370 lidí, do cíle si pro stužku došlo vlivem velkého horka pouze 268 účastníků. Zajímavou tradici svateb započali novomanželé Romovi, kteří se nechali v Prčici oddat po absolvování dlouhých kilometrů. Nejstarším účastníkem byl 71letý Jaroslav Šmíd z Prahy.

IV. ročník – 19. 4. 1969

Velmož Vítek z Prčice hovoří k poddaným

Čtvrtý ročník byl celý poznamenán výročím 800 let trvání Prčice. Celá Prčice žila tímto výročím. I pozvání od magazínu "Turista" na tento pochod bylo slavnostní.

My, Vítek z Růže, sezením na vodním hradě Prčici v kraji Táborském, nejvyšší číšník na dvoře knížete českého, praotec zakladatel mocného rodu Vítkovců a Rožmberků, dobrým vzkazuje vše dobré! Jakož i každého, kdo dobrým jest, že svým dolním oudům vládnouti zná, na své sídlo zveme, kde ho slávou, mokem i osobní přízní obdařiti chceme. Zvláště pak zveme všechny krajánky a vandrovní poutníky a výletníky, žáky, darebáky škol středních i vysokých, jakož i vlastimilovaný lid městský i selský, dělný i zbrojný, zkrátka každého jehož oudy ve zdraví schopny jsou. Ty pak, kteřížto bezpochyb po svých z Prahy až k nám na rynk v Prčici doraziti schopni budou, na své mámy a rychtáře pasovati hodláme. Navíc pak párům mužům a žen, jenž v sobě zalíbení najdou s regulím vrchnostenským včas žádost učiní, oddáni místní hejtmankou přislíbiti bohu a to bez potřebných grošův vysázení. Srocení toto, podporované fyzpurkmistrem královského města Prahy, výborem starších staroslavného města Prčice, jakož i literáty vandrovního plátku Turista, konáno bude sobotního dne 19., měsíce dubna, léta 1969, tj. 800 let poté, co město Prčice do dějin vstoupilo a 790 let potom, co mé vojsko českému knížeti Bedřichu Přemyslovci k dobytí Prahy, a tím i vlády uchopení napomohlo, čehož dosavate tamní ulice Na bojišti ku připomínce sluje.
Velké tažení lidu pražského i z krajů přilehlých očekávaje, pověřuje písaře Jeronýma, aby – dříve než do šatlavy uvržen bude, jak zákony této země káží – všeliké okolostojíčnosti pochodu tohoto zde vyjevil a tyto všelikými způsoby na vědomost dával.
Svým věrným panošům, zbrojnošům, zemanům a manům, kterýžto volání tohoto neoslyševše až do mé Prčice zavítají, slunce jas i oudům stálou hbitost vinšují, by z Prahy až do Prčice ZDRÁVI DOŠLI !

Na počest 800 let Prčice se i pochodníci patřičně připravili. Někteří se dokonce oblékli i do historických oděvů. Byly povoleny meče a sudlice, halapartny i kordy.
Nejživěji bylo v místním hostinci "U Vítka", kde byla zdramatizována scénka pana Vítka z Prčice a jeho družiny. Sám majitel hradu Prčice vítal první příchozí pochodníky.
Vzrušení pak nastalo, když přišli snoubenci Jiří Kozel a Květa Komínková z Mostu, kteří se rozhodli po tak dlouhém pochodu ještě uzavřít na zdejším MNV svazek manželský. Zazněl vozembouch, snoubenci poklekli na pravá kolena a pan Vítek k nim promluvil:
"My, Vítek z Růže, sezením na vodním hradě v Prčici, nejvyšší číšník knížete českého, zakladatel mohutného rodu Vítkovců, vás vítám ze starobylého města Pražského, že jste k nám na prčický rynk docházeti ráčili. Jménem knížete českého za zásluhu o ušlou štrapáci pasuji vás na rytíře!" Potom zvedl velký korbel s vínem a spolu připili na "stálou hbitost oudů, aby i další štrapáce ve zdraví schopni byli."

V. ročník – 25. 4. 1970

Střípky z pochodu

Námětem tohoto ročníku, pojmenovaného "Krajem Jakuba Krčína z Jelčan", bylo rybníkářství. Po absolvování trasy byli pochodníci pasováni do cechu rybářského. V zábavném programu si pak každý mohl holou rukou chytit svého kapra. Na tento pochod si vyšláplo 1 160 účastníků a kovovou rybu z Prčice si z nich odneslo 1 034.

VI. ročník – 24. 4. 1971

V roce 1971 se šlo do Prčice pod heslem "Krajem Keltů". Součástí zábavného programu, připomínajícího naše keltské předky, byl bohulibý úkol: Každý zasadil, nebo se snažil zasadit, ve školce jeden stromeček. Účast rok od roku vzrůstala a podle tehdejších komentářů se náš pochod zařadil svým šestým ročníkem mezi největší na světě.

VII. ročník – 22. 4. 1972

Sedmý ročník s sebou přinesl některé změny. Neměl již tématické zaměření a zahrnoval 4 trasy. Odměnou za absolvované kilometry byl textilní erb. I účast oproti minulému ročníku značně stoupla. Sloganem "Pochod Praha – Prčice není závodem – vítězí každý, kdo dojde" se na Vítkově náměstí sešlo na tři tisíce vítězů. Na místním MNV byl opět přivítán pár snoubenců, kteří si po namáhavém pochodu přišli do svatební síně na říci své "Ano".

Ročníky 1973 – 2001

Pořadatelé přeložili konání pochodu na květen. Teplejší a méně proměnlivé počasí, krásně rozkvetlá příroda - to vše přispělo k tomu, že se pochod stal oblíbenější. Dalším důvodem bylo větší množství kratších tras. Původních 7 tras v roce 1973 bylo rozšířeno až na rekordních 24 v roce 1984. V současné době volí turisté z nynějších 11 tras. Jednou z nejvíce využívaných tras byl a je start z Votic a Střezimíře. Je zřejmé, že kratší vzdálenosti okolo 20 kilometrů přitahují velké množství "dálkoplazů". Vzdálenosti jednotlivých tras se během let zkracovaly i prodlužovaly. Např. trasa z Prahy z původních 100 000 loktů českých (asi 66 km) se v roce 1975 prodloužila až na 74 km a nyní se ustálila na 70 km.
I v tomto období se našli tací, kteří vyrazili na svatební cestu z Prahy do Prčice. Roku 1973 si do svatební síně přišli spojit své životy snoubenci ing. Rudolf Zahrada a Irena Prunerová z Prahy, v roce 1975 Antonín Beldík z Litvínova a Marie Růžičková z Mostu a v roce 1977 hned 3 páry: ing. Rudolf Kříženecký a ing. Hana Hulíková z Prahy, Arnošt Voříšek a Sonja Beránková z Prahy a Jan Vojkovský a Alena Štercová z Prahy. Davy lidí proudí po mostě Karla Burky do cíle do Prčice

Pravdou je, že od roku 1966, kdy pochod vznikl, se účast stále zvyšovala a vyvrcholila roku 1981 počtem 35.732 lidí na celkem 20ti trasách. Tento počet bez jakékoliv propagace je neuvěřitelný, při pohledu na obrovské lidské hemžení se nabízí jediné srovnání – zkuste vypravit celé jedno třicetitisícové okresní město na celodenní výlet. Postarejte se o dopravu, o to, aby lidé měli co jíst a aby netropili neplechu. Že celou organizaci zvládne nevelký štáb dobrovolných pracovníků, před tím zůstává rozum stát. V roce 1978 se účastnilo téměř 30 tisíc pochodníků na 17 trasách. Ing. Karel Kulle uvedl: "Na přípravě se podílel užší dvanáctičlenný štáb s osmi pracovními komisemi, v nichž v období příprav pracovalo dalších 72 osob. Kromě toho byl činný organizační výbor složený ze zástupců ČSTV, ze složek územních státních orgánů a z organizací Národní fronty působících v oblasti tras pochodu. Celkem 42 schůzí štábu přestavovalo přes 4 000 hodin jednání a příprav. Pořadatelství v cílovém městě zvládlo přes 350 pracovníků, organizaci dopravy zajišťovalo 25 osob, na zásobování a stravování se podílelo přes 80 lidí. Dopravu zajišťovalo 65 autobusů ČSAD, které uskutečnily přes 300 jízd. Na zdravotním zajištění na průchozích punktech tras i v cíli se podílelo 52 lékařů, 142 zdravotních sester a přes 250 členů hlídek Čs. Červeného kříže.

Mnohokrát pochodníci vyšlápli do krásné sluneční pohody, ovšem počasí člověk neporučí, a tak je například v roce 1978 přivítala mokrá sobota, ale ani to neodradilo téměř 30 tisíc dospělých, dospívajících či dětí k cestě do Prčice.
V roce 1976 pořadatelé očekávali 23 tisíc pochodníků. Počet 25 168 výletníků je zaskočil, a proto v některých případech putoval škrpál domů poštou.
Po roce 1981 účast pochodníků poněkud klesla. K tomu se vyjádřil 21. května 1988 v deníku Rudé právo duchovní otec pochodu Praha – Prčice, ing. Karel Kulle, CSc.:
"K letošnímu ročníku odstartovalo 18 456 pochodníků. Podle našeho odhadu bude tento počet, který je téměř polovinou rekordní účasti z roku 1981, v budoucnu ještě mírně klesat. Pochod Praha – Prčice totiž nemá žádnou prioritu a naopak jsme zastánci toho, aby se i v tento termín konalo pochodů víc a nedocházelo tak na jednom místě k přílišné koncentraci turistů."
Až do roku 1989 se vždy dostavilo do cíle alespoň 15 tisíc pochodníků, aby dorazily na prčické náměstí pro zaslouženou odměnu ve formě plastového škrpálu s pocitem "Dokázali jsme to!"

Pohled z roku 1979
Také pochod poznamenala politika a její cíle, a tak byl například 15. ročník konaný v roce 1980 nazván nejmasovější spartakiádní akcí. Příkaz "Jdi do Prčice" se v turistické interpretaci odrazil v desetitisícových zástupech.
Po listopadové revoluci zájem trochu opadl, v roce 1990 dorazilo "jenom" 13 472 pochodníků do Prčice a až do roku 1994 se zájem stále zmenšoval na 7 715. V následujících letech tato forma trávení volného času opět doznala vyšší obliby a v roce 1998 znovu překonala hranici 10 tisíc zájemců. Od revoluce v roce 1989 byla nejvyšší účast v roce 2001, kdy do Prčice vyrazilo 13 182 pochodníků po 11 trasách.

37. ročník - 18. 5. 2002

Pochodu se v letošním roce zúčastnilo téměř 15 000 pochodníků. V cíli pochodu - na Vítkově náměstí v Prčici - se v odpoledních hodinách konala autogramiáda knihy Pavla Toufara "Tajemnou českou krajinou - Český Merán" a všem pochodníkům k dobré pohodě hrála voticko-sedlecká kapela Country Mix. Nejvíce pochodníků letos vyrazilo ze startu ve Voticích - 4320, nejméně z Týnce nad Sázavou - 286. Z pražského startu se na nejdelší trasu - 70 km - vydalo 310 účastníků.

38. ročník - 17. 5. 2003

38. ročník dálkového pochodu Praha-Prčice proběhl v sobotu 17. května. Krásné, slunečné počasí vylákalo 17 299 pochodníků, což je o 2 612 pochodníků více než v roce předešlém. Takto vysoká účast s sebou přinesla samozřejmě i pár problémů. Asi největším problémem se stal nedostatek botiček (letos oranžových), které jsou tradiční odměnou pochodníků. Klub českých turistů však nechal botičky přidělat, a tak se pochodníci nemusí obávat – trofej získají i letos. Pro pražské jsou připraveny přímo v KČT Praha a mimopražským budou na základě adres sepsaných v den pochodu posílány poštou.
Dalším problémem byla doprava. Náměstí se v odpoledních hodinách zaplnilo unavenými pochodníky, čekajícími na odvoz. Autobusy se snažily odvážet včas, frontám jsme se však nevyhnuli. Smutnou událostí bylo náhlé úmrtí mladého muže, který se zúčastnil pochodu. "Zemřel na následky plicní embolie. Jinak nedošlo k žádnému vážnějšímu narušení pořádku. Vše bylo řešeno s účastníky na místě," uvedl policista z obvodního oddělení v Benešově.
Nejfrekventovanější trasou byla Votice – Prčice. Zúčastnilo se jí 4 320 pochodníků. Velkým zpestřením této trasy byl vzácný pochodník prezident Václav Klaus. Pod dohledem své ochranky a za přítomnosti svých kolegů a kolegyň během trasy rozdával autogramy, rozprávěl s ostatními účastníky pochodu. Kolem třetí hodiny šťastně dorazil do cíle.  

4Cíl pochodu - rok 20042. ročník - 19. 5. 2007

Tento ročník se již navždy zapíše jako ročník, kdy musel být prodloužen konec pochodu o hodinu. Krásné slunečné počasí a dost možná i dostatečný počet občerstvovacích stanic po trati způsobily, že se mnozí pochodníci do cíle dostali o něco déle, než tomu bývá obvykle. Avšak organizátoři i tento problém zvládli dobře, a tak můžeme s potěšením zkonstatovat, že i tentokrát nenastala žádná závažnější nehoda či nepříjemnost.

Jako velmi šťastně řešení se ukázalo loňské provizorium, kdy kvůli rozkopanému prčickému náměstí musela být kyvadlová doprava na Prahu přesunuta na okraj Prčice a náměstí bylo zcela dopravě uzavřeno. Toto opatření bylo zavedeno i letos a pravděpodobně již zůstane i pro další ročníky.

V roce 2007 se na trasu pochodu vydalo 20 177 pochodníků, čímž se v průběžné statistice řadí na 10. místo návštěvnosti a směle již konkuruje nejsilnějším ročníkům 80. let minulého století. Děkujeme všem pochodníkům za jejich účast i ukázněnost, těm, kteří se podílí na přípravách a organizaci pochodu, děkujeme za jejich čas a nadšení a za rok v Prčici opět "Zdrávi došli!"

43. ročník - 17. 5. 2008

I letos počasí pochodníkům přálo, i když to bylo jen o fous. Celý týden kraj sužovaly bouřky, průtrže mračen, dokonce i kroupy. Jen na sobotu se počasí umoudřilo, během pochodu sprchlo pouze pár minutek - takový příjemný májový deštíček.

Letošního pochodu se zúčastnilo 19 668 pochodníků, kteří měli na výběr ze 17 tras pěších, 1 vozíčkářské a 4 cyklotras.  Nejvíce turistů startovalo z Votic - 4100, pak z Olbramovic - 3589, Střezimíře - 3373 a Sedlčan - 1969 pochodníků.

Během dne musela zasahovat záchranná služba, kterou obstarala Asociace samaritánů České republiky se sídlem na Praze západ, a to když skolaboval asi šedesátiletý muž při nastupování do autobusu. Dále pak samaritáni ošetřili několik drobných případů.

Organizaci pochodu letos nepříjemně narušily horlivé pracovnice hygieny, které prošly všechny stánky v cíli a udílely tu vysoké, podle nás až nespravedlivě přísné, pokuty. Proto řada stánkařů raději ani svůj stánek neotevřela a rychle odjela, což samozřejmě ovlivnilo kvalitu a rychlost občerstvení a na náladě to také nepřidalo.

Také letos musel být konec cíle i odjezdů autobusů posunut o hodinu, do 21 hodin. Při tak velkém množství startujících se nelze čemu divit.

Musíme poděkovat všem pochodníkům za jejich vzorné chování po trasách i v cíli a budeme se těšit za rok opět v Prčici "Zdrávi došli!"

44. ročník - 16. 5. 2009

Tento rok se vyznačoval obzvlášť teplým a svěže zeleným jarem. V týdnu před pochodem několikrát pořádně sprchlo, takže lesní a polní cesty byly místy dost blátivé, zato však trasy obklopovala spousta čerstvé zeleně, květů a vůní. I ráno v den pochodu pršelo, chvílemi dost urputně. První účastníci pochodu - cyklisté - dojížděli do cíle ještě za deště. Během dopoledne se však projasnilo a pak až do večera svítlio a hřálo sluníčko.

V pátek před pochodem spadl můstek Na Jezerách u Prčice. Organizátoři pochodu proto vzali palice, prkna a hřebíky a šli můstek spravovat. Podařilo se a trasa byla zachráněna.

Deštivé ráno zřejmě odradilo některé zájemce o pochod. Navíc se v Pikovicích na ostrově konal velký country koncert. Přesto byla nakonec celková účast poměrně vysoká. Z Prahy vyrazilo dokonce o 36 lidí více, jak loni. Co to však bylo proti Sedlčanům, odtud vyrazilo dokonce o 311 lidí více.

Největší zájem byl tradičně o trasy kratší: Z Votic vyrazilo 3 713 evidovaných pochodníků, z Olbramovic 3076, ze Střezimíře 2 737. V cíli získali pochodníci plastovou botičku žluté barvy a tradiční tatranku.

Až na problémy s můstkem to byl v celku poměrně klidný ročník. Došlo ke ztátě několika peněženek, jednoho tatínka a jednoho pejska. Zdravotníci ošetřili dva pohmožděné kotníky, jedno zablokované koleno a jednu žaludeční nevolnost.

V cíli pochodu se také konaly dvě doprovodné akce. V Ateliéru Prčice na Vítkově náměstí probíhalo Kovářské sympózium. Mladí kováři ukovali desku se symboly pochodu Praha-Prčice, která by měla natrvalo zdobit veřejné prostranství ve městě. U Hostince v Prčicích se zase konala akce "Doskočíme do Kanady aneb Kdo neskáče, není Čech". Účastníci měli za úkol skočit pV cíli pochodu na Vítkově náměstíět měřených skoků za sebou. Osloven bude postupně jeden milion účastníků. Celková délka jejich skoků by měla dosáhnout 8.300 km (830.000.000 cm), což je vzdálenost z Prčice do kanadského Vancouveru, dějiště zimních olympijských her 2010.  Na závěr dne se v zámeckém parku konala taneční zábava se skupinou KEKS.

44. ročník pochodu byl opět úspěšný, trasy byly zajímavé a dění v cíli pestré. Musíme poděkovat všem pochodníkům za jejich vzorné chování po trasách i v cíli a budeme se těšit za rok opět v Prčici "Zdrávi došli!"

 

45. ročník – 15. 5. 2010

Také polojubilejnímu ročníku pochodu předcházely vydaté deště, které způsobily, že na mnoha místech trasa připomínala spíše kros. K tomu bylo od rána poměrně chladno, tepoty se pohybovaly jen kolem 12°C. I do takové nepřízně počasí se ale vydalo celkem 14 321 pochodníků, kteří si mohli vybrat z 23 tras. Za odměnu každý pochodník v cíli obdržel průhlednou bezbarvou plastovou botičku a tradiční tatranku.

Počasí nakonec taky přece jen z části přálo, déšť se přes celý den vyskytl spíše jen sporadicky a větší deštík se spustil až večer, když už téměř všichni pochodníci byli v cíli nebo na cestě ke svým domovům. Přesto na prokřehlé ruce a nohy žehral mnohý. V cíli pochodu se tentokrát mnoho pochodníků nezdržovalo a okamžitě mířilo na nejbližší spoj domů.

45. ročník pochodu si jistě vyslouží nálepku jako jeden z těch slušnějších, na trasách nedocházelo k žádným větším komplikacím, nepořádkům či úrazům. Jen díky mírné změně trasy z Týnce prý někteří pochodníci bloudili. Spokojený ráz celého dne však narušila večerní tragická událost v cíli, kdy jeden z místních občanů musel být po něšťastném pádu s úrazem hlavy transportován vrtulníkem záchranné služby do nemocnice.

 

www.sedlec-prcice.cz | www.ceskymeran.cz | www.certovo-bremeno.cz
© Město Sedlec-Prčice, Český Merán