Dříve byla mezi Sedlcem a Prčicí jen bažinatá louka, přes kterou vedla bídná cesta. Když se Sedlecký potok, který loukou protékal, rozvodnil a nebo když bylo bláto, byla tato cesta neschůdná, natož pak aby se po ní dalo jezdit. Přesto to byla jediná spojnice mezi Sedlcem a Prčicí. A tak tomu bylo až do roku 1815. O vybudování mostu v těchto místech se zasloužil zámožný pražský měšťan Karel Burka.
Karel Burka se oženil s Johanou Malovcovou, vdovou po posledním majiteli prčického panství z rodu Malovců Janu Hynkovi Malovcovi a jakožto zámožný muž se pustil do obecně prospěšných, přesto však velmi nákladných investic (oprava zámku, zřízení anglického parku při prčickém zámku, vodovod do kašny na náměstí, štědře také dotoval výzdobu kostela apod.), mezi nimiž byla i stavba mostu. Špatně však odhadl své možnosti a upadl do dluhů. V roce 1830 mu věřitelé zabavili celý statek a prodali ho a na zbývající majetek Malovců byla uvalena nucená správa.
Čeněk Habart ve svém díle Sedlčansko, Sedlecko a Voticko v díle prvním na straně 53 říká "... chtěje oběma městům prospěti, sám sebe i svou manželku zahubil. Proto, kdo kráčíš po tomto mostě, který je pravou ozdobou obou sesterských měst, vzpomeň si na nešťastného Burku i na jeho nešťastnou manželku Johanu..."
Most spojující Sedlec a Prčici je mohutná, zděná, z lámaného kamene důkladně stavěná hráz se třemi klenutými průtoky. Délka jeho je 200m, šířka 10 m. Stavba mostu, ač na ní pracoval poddaný lid ( ještě stále bylo poddanství a robota) téměř zdarma, přece stála 60 tisíc zl. vídeňské měny čili 24 tisíc zl. ve stříbře. To byla na tehdejší poměry skutečně vysoká částka.
Základní kámen k mostu byl položen roku 1815, stavba trvala 8 dlouhých let, do roku 1823 roku.
Na zděném ohrazení mostu po pravé straně od Prčice jsou umístěny dvě pískovcové sochy v nadživotní velikosti, dílo význačného českého sochaře Ignáce (Michala) Platzera mladšího. Jsou to podobizny dvou světců - svatého Floriana a svatého Jana Nepomuckého.