Český Merán byl a je vyhledáván pro své neopakovatelně malebné scenérie, přírodní krásy i pro dlouho uchovaný původní vzhled vesniček a venkovských chalup.
Velkou pozornost mu věnovali akademičtí malíři Alois Bílek, který pocházel ze Sedlčanska a Josef Vokálek, jehož přivedli do našeho kraje rodinné svazky. Hrdě se k svému rodišti hlásí i světově proslulý malíř Karel Chaba.
(1887-1961)
Alois Bílek se narodil ve Skoupém u Petrovic. Nejdříve studoval na technickém učení a posléze na Akademii v Praze, byl žákem profesora Pirnera. Věnoval se kresbě a grafice. Jeho hlavním tématem byly žánry, zátiší a podobizny, ilustroval také litografie k význačným dílům.
Mezi lety 1913-28 se usadil v Paříži, kde se pod vlivem F. Kupky jeho tvorba orientovala k abstrakci (1913-14). Nejvíce ho upoutaly barvy, a to na franzouzské Riviéře. Kromě olejových obrzaů tehdy vytvořil i obsáhlý soubor kreseb vyznačující se několika názorovými polohami. Jeho abstraktní tvorba však neovlivnila vývoj české abstrakce. Po válce se Bílek vrátil opět ke klasicizujícím figurálním motivům a zátiším. Významná je i jeho práce pro architekturu.
(3. 1. 1887 Velké Čakovice u Prahy - 30. 6. 1969 Sedlec)
Absolvoval první českou reálku v Resslově ulici v Praze. Od dětství se projevující výtvarné nadání ho přimělo věnovat se malířství. Studoval Akademii výtvarných umění, ale nedokončil ji a s několika korunami v kapse odjel studovat život přímo do Paříže. Dal se zde zapsat na Beaux Arts - podařilo se mu získat studijní stipendium pro občana c. k. mocnářství. Studoval u profesora Henri Martina a seznámil se zde s technikou malby pastelem. Ta se pak stala jeho nejmilejší technikou. Se zápalem se také seznamoval s francouzským malířstvím. Po roce se vrátil zpět do Prahy a studoval na akademii u profesora Krattnera figurální malbu. Seznámil se zde s V. Rabasem, se kterým ho pojilo celoživotní přátelství.
26. července 1914 je vyhlášena mobilizace. Josef se narychlo žení s Annou Vanišovou, rodačkou ze Sedlce, a odjíždí k pluku císařských myslivců do Brixenu. Pluk je však záhy převelen na ruskou frontu, kde byl Josef zraněn.
Po návratu z války se začínající chudý umělec, který musel živit rodinu, rozhodl, že přijme nabídku stát se profesorem kreslení na střední škole. Krátce působil v Praze, pak v Nymburce. V této době se definitivně odklonil od figurální tvorby a zaměřil se na krajinu, maloval převážně Polabí.
V roce 1925 strávila rodina prázdniny v Českém Meránu ve mlýně u Vaňků mezi Uhřicemi a Jetřichovicemi. Vokálek nadšen krajinou zmapoval ji svými pastely, namaloval však také kupříkladu sv. Annu do výklenku kapličky. Od té doby zde trávil letní měsíce, v důchodu pak i podzim a jaro. Seznámil se zde se spolužákem své ženy Jaroslavem Spirhanzlem - stejně zaníceným obdivovatelem našeho kraje - a hned si rozuměli.
Po druhé světové válce se v Českém Meránu usadil malíř Jindřich Stehlík, jehož životní osudy připomínají osudy Paula Gauguina.
O Josefu Vokálkovi kdysi napsal jakýsi kritik, že "našel svůj Barbizon v Troji u Prahy". Jak však tvrdí ve svém článku Josef Vokálek, malíř Českého Meránu uveřejněném ve sborníku Český Merán č. 1 z roku 1996 jeho syn Jiří, není to pravda. Josef Vokálek sice trávil podzim a zimu v Troji a často ji maloval, avšak převažující část jeho tvorby je spjata s tímto koutem naší země - s Českým Meránem.
Narodil se roku 1925 v Sedlci. Je znám svým osobitým ztvárněním pražských zákoutí, uliček a malebných náměstíček.